„Neznám moc Čechů, kteří by se opravdu flákali,“ říká Carlos Perez z Uruguaye

Carlos Perez, foto: Klára Stejskalová

Část života mám tady v Čechách a část v Uruguay a to je občas těžké skloubit, říká Carlos Perez. Před 20 lety přijel do Prahy studovat strojní inženýrství. Od té doby se pravidelně vrací – do Uruguaye a do Čech. Co se mu na Česku líbí? Dozvíte v další části série Česko očima cizinců.

Carlos Perez, foto: Klára Stejskalová
S Carlosem Perezem sedíme v jedné z pražských kaváren. Kávu si spojujeme většinou s jinou latinskou americkou zemí, s Kolumbií. Je i nějaký typicky uruguayský nápoj?

Uruguay je poněkud atypickou latinskoamerickou zemí. Tam je stoprocentní evropský vliv. Je to země, která nemá žádné přírodní bohatství, žádné zlato. Evropané vymýtili původní obyvatelstvo, takže tam nemáme původní zvyky, tradice. Například u nás se pije whisky. Dokonce jsme po Skotsku zemí s druhou největší spotřebou whisky na osobu. Pijeme pivo, víno. Uruguay je asi nejméně exotickou latinskoamerickou zemí.

V Česku žijete už přes dvacet. Jste tady téměř doma. Je něco, co vám tu i po těch letech vadí, co vás dodnes rozčiluje?

Ne že by mně to vadilo, ale je to jiné. Tady se hodně plánuje dopředu. To v Latinské Americe těžko najdete. V Uruguay se žije úplně jinak.

Co se vám naopak líbí?

Neznám moc Čechů, kteří by se flákali. Většinou tu všichni pracují. Proto společnost funguje, a funguje pro všechny. Každý Čech si může dovolit chodit na pivo. Mám pocit, že lidé pracují často proto, že chtějí, nedělají to pro peníze. Možná je to dáno i počasím. V takové Brazílii, kde vám padají čerstvé kokosy ze stromů plné kokosového mléka zadarmo, ten tlak na práci tím pádem není tak velký.

Vavřinecký rybník na Kutnohorsku, foto: palickap, CC BY 3.0
Léta jste působil jako headhunter. Pomohly vám zkušenosti z této profese lépe pochopit českou mentalitu?

Jako headhunter poznáváte řadu lidí z nejrůznějších oborů. Poznáte tak celou společnost. Kdo investuje, jaké má která země zákony, konkurenci. Je to ideální profese k poznání o fungování světa. Ale unavuje to.

Je to i důvod, že se vaše kroky vydaly jiným směrem?

Ano, jde o mou vášeň. Koupil jsem nedaleko Kutné Hory starý dům z konce 18 století, který teď renovuji. Při vrtání jsem pod stěnami odhalil další steny druhého domu. Patrně jde o stavbu z roku 1750, kterou použili na stavbu hráze u rybníka Vavřinec. Je to nádherné místo s výhledem na rybník. Pro mne to je doslova magické místo. Možná proto, že z domova, z Uruguaye mám vztah k vodě. Tak jsem měl sen i tady v Čechách se usadit někde poblíž vodní plochy.