Významná výročí
Dnešní rubriku otevřeme výročím německé okupace, připomeneme i nedávné výročí Sokola a v závěru Vám představíme našeho nejstaršího krajana ve Švýcarsku, který se i přes svůj opravdu pokročilý věk stále zajímá o dění v Česku. Připravila Milena Štráfeldová.
"Po delším rozhovoru s říšským kancléřem po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti, že odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa."
Těmito slovy oznámil v předvečer 15. března 1939 státní prezident Emil Hácha, že na místě Československa, v té době už půl roku okleštěného mnichovskou dohodou, vzniká Protektorát Čechy a Morava. 64. výročí začátku německé okupace jsme si připomněli tento pátek. V rozhlasovém archívu je zachován unikátní záznam slavné reportáže Františka Kocourka, který již čtyři dny na to, 19. března 1939, komentoval přehlídku německé vojenské moci na Václavském náměstí v Praze:
"Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu také velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea nad světlomety a odposlouchávacími přístroji německé armády dolů k Můstku. Divila se asi tomu hluku, který zde slyšela, a obrazu, který uviděla pod sebou."
Nové vedení rozhlasu po této reportáži okamžitě zakázalo Františku Kocourkovi vysílat. V Praze se hned rozšířily pověsti, že Kocourek byl zatčen. Aby těmto fámám vedení zabránilo, umožnilo mu ještě na krátký čas přístup k mikrofonu. V květnu 1942 však František Kocourek umírá v německém koncentračním táboře. Vraťme se ale k prvním dnům protektorátu: už 16. března 1939 oznámil ve svém londýnském exilu Edvard Beneš, že se staví do čela odboje proti německé okupaci. Na Západě se začaly formovat československé vojenské jednotky. Do Francie z Anglie zamířil expediční sbor. Posluchači si mohli z londýnského rozhlasu poslechnout tuto zprávu:
"Volá Londýn. Rozloučili jsme se s prvním transportem československých dobrovolců, odcházejících z Velké Británie do Francie. Vojáci se shromáždili na československém vyslanectví a pochodují za zpěvu českých a slovenských písní na blízké náměstí Belgrave Square."
"V roce 2002 jsou další akce k výročí Sokola. Všechny župy, které se chtějí prezentovat navenek, všechno směřují k tomuto výročí. Je asi jedenáct župních sletů nebo dalších slavností tělovýchovných, takže těch akcí je dosti."
Sokolu, který vznikl v roce 1862 z iniciativy předních vlastenců jako první česká tělovýchovná organizace, byla během jeho existence celkem třikrát pozastavena činnost - za válek v letech 1915 a 1941 a naposledy po roce 1948. Pokus o jeho obnovu v roce 1968 znemožnila normalizace, teprve v lednu 1990 byl Sokol vzkříšen počtvrté. Dnes sdružuje Česká obec sokolská téměř 1100 jednot a má asi 190.000 členů. Starosty Pleskáče jsem se zeptala, jaký je věkový průměr současných členů a zda Sokol vlastně nestárne:
"Právě věkový průměr je pro nás velice příznivý, protože podle statistiky EU, která je vedená do 26 let, protože to je ještě sportující mládež, máme z celkového počtu 186 tisíc členů 48 procent."
Výročí Sokola si připomínají i v zahraničí. O tom, jak vypadá sokolské hnutí u našich krajanů, hovoří jednatel Světového svazu Sokolstva Vladimír Zbuzek:
"Národní sokolské organizace existují v Evropě, ve Spojených státech, v Kanadě, v Austrálii a ojediněné jednoty jsou dokonce v jižní Americe a v jižní Africe. Ty organizace, o nichž jsem se zmínil jako o národních, těch je celkem jedenáct sdruženo ve Světový svaz Sokolstva, který byl založen v roce 1993. Jsou tam Americká obec sokolská, Slovenský americký Sokol, Dělnický americký Sokol, Sokol Kanada, dále z těch mimoevropských je to Sokol Austrálie a z evropských Zahraniční obec sokolská, sdružující především župy, které jsou ve Vídni a ve Švýcarsku, a Jednoty Paříž, Londýn a Götebork. K tomu přistupuje Sokol na Slovensku, Polský Sokol, Slovinský Sokol se sídlem v Lublani a Srbský Sokol. Tak to jsou ty organizace, které jsou sdruženy ve Světovém svazu Sokolstva, z nichž nejsilnější je Česká obec sokolská. Nemáme úplně přesný počet, ale zahraničních Sokolů je určitě přes padesát tisíc. Největší část je ve Spojených státech a vůbec nejsilnější mimo českou organizaci je takzvaná Americká obec sokolská, která má k deseti tisícům členů. Tím se rozumí tedy i mládež a dospělí."
Zahraniční sokolské organizace, jak Vladimír Zbuzek dále uvedl, mají svůj vlastní vývoj a svou historii si připomínají při sportovních i společenských sokolských akcích. Řada organizací v zahraničí vznikla krátce po založení Sokola v Praze, například Jednota sokolská v Americe vznikla už v roce 1865.
"Oni mají svoje výročí a svoje vlastní historie. A někdy se vyvíjeli velmi nezávisle na celém tom českém dění. Ale to podstatné je, že jejich programy a jejich ideologie je založena na Tyršově a Fügnerově ideologii a vychází z českého Sokola,"
dodává jednatel Světového svazu Sokolstva Vladimír Zbuzek.
Sokol určitě sehrál v českých a československých dějinách velmi důležitou úlohu. O jeho podílu na vzniku samostatného Československa hovoří dr. Jaroslav Anděl, náš nejstarší krajan žijící ve Švýcarsku.
"Já tvrdím, že kdyby nebylo Sokola, který měl předtím půlstoletou východu, tak ta republika snad vůbec nevznikla, poněvadž by byly nevznikly legie. Totiž hned, jak se vyhlásila 1. světová válka, tak v Paříži vznikla takzvaná rota "Nazdar" - už z toho je vidět, že to bylo ze Sokola. A byla to rota z mladých lidí. Hlásili se do francouzské armády, ale tam nemohli být přijati. Tak je zařadili do nejelitnější Cizinecké legie a byli nasazeni hned do boje, kde se jednalo o nějaký strategický pahorek, který bylo nutno dobýt a měli ho v rukách Němci. Velitel Cizinecké legie tam nasadil ty Čechy, Češi ten pahorek dobyli, ale z roty "Nazdar" zbyla asi stovka lidí. Dvě třetiny jich tam padlo. Tam byla jedna obrovská bitva ve Francii, tam se zúčastnila taky ohromná česká armáda a zbylo jich tisíc. Francouzský prezident tehdy řekl, že to je tisíc nesmrtelných. Tím vlastně emigrace zbudovala republiku. Kdyby nebylo první emigrace, tak ta republika vůbec nevznikla."
A na závěr naší dnešní krajanské rubriky přinášíme ještě alespoň krátký rozhovor s dr. Andělem, který se i přes svou devadesátku ze Švýcarska stále vrací do Čech a stále velmi pozorně sleduje zdejší dění.
Pane doktore, když dnes jezdíte zprátky do Prahy, jak ji vlastně vidíte?
"Já jsem se v Čechách narodil a jsem opravdu český patriot. I když jsem tam zažil nejhorší věci. Já jsem strávil sedm roků, tři měsíce a tři dny v nejhorších českých kriminálech, na Pankráci, na Borech a v Leopoldově, poněvadž jsem se dostal do přímého konfliktu s ministerstvem vnitra. A byl jsem taky jediný politický vězeň, který dostal kázeňský trest na Borech před celým nastoupeným šikem přímo z ministerstva vnitra."
A setkal jste se s tím, že Češi se chovají k bývalým emigrantům špatně?
"Chovali se chovají dosud. Já jim to celkem ani nezazlívám, protože to je důsledek výchovy, která trvala dvě a půl generace.
Co myslíte, že Čechům chybí na cestě do Evropy?
"Já vám to řeknu docela jasně. Čechům na cestě do Evropy chybí to, aby se Česká republika stala skutečně právním a demokratickým státem. Česká republika je jen formálně právní a ta formalita končí vhozením nějaké kandidátky do schránky. A tím končí celá demokracie. Ovšem demokracie má mnohem širší význam a dokud nebude Česká republika skutečně právním a demokratickým státem, tak jsem přesvědčený, že se do Evropy tak brzy nedostane."
