Sport
V dnešní sportovní rubrice přineseme rozhovor s hokejovým brankářem Dominikem Haškem, který nedávno po vítězství ve Stanleyově poháru, metě každého hokejisty působícího v kanadsko-americké nejvyšší soutěži, oznámil ukončení kariéry. V našich předešlých relacích jsme sledovali nejen vítěznou radost jednoho z nejlepších hokejistů světa, ale také váhání: skončit s aktivním hokejem nebo uposlechnout prosebná volání fanoušků doma i ve Spojených státech, o finančních nabídkách ani nemluvě. Vítězný Dominátor se nakonec rozhodl odejít v momentu, kdy mezi brankáři jednoznačně dominoval. Po dvanácti letech se s rodinou stěhuje do České republiky, do rodných Pardubic. Ještě v Praze jsme se ho zeptali na 12 otázek.
- Sezóna - a ve Vašem případě i kariéra - skončila teprve nedávno. Přesto, stihl jste již bilancovat?
Nebilancoval jsem vůbec. Myslel jsem na to, abych byl co nejdříve doma. Na bilancování jsem ani nějak neměl čas, nevím proč. Bilancování, to už je za mnou, to už se spíš těším na věci, které přijdou.
- Jak těžké bylo v Detroitu říci definitivní "ne"?
Tak určitě to bylo těžké, protože v tom průvodu bylo asi milion lidí. Když slyšíte třičtvrtě hodiny "ještě jeden rok", tak to není jednoduché. Navíc, spoluhráči se k tomuto tématu vraceli, já jsem o tom nechtěl mluvit, ale chodili za mnou a říkali, že se určitě uvidíme příští rok. Když jsem si potom v klidu s manželkou sedli, tak jsme se rozhodli jednoznačně. Na to jsme se připravovali, když vyhraji Stanley Cup. To rozhodnutí nakonec bylo těžké proto, že mnoho lidí chtělo, abych tam zůstal a zkusil ještě jednou vyhrát Stanley Cup, ale jako rodina jsme se dohodli jednoznačně, že je čas odejít a vrátit se do České republiky.
- Ono to rozhodování nebylo zase tak okamžité, bylo spíše promyšlené. Ale jaké argumenty rozhodly?
Když jsem vloni šel do Detroitu, tak jsem jim říkal, že tam budu rok, aby nebyli překvapení, že po tom roce skončím. Když jsem se nad svou kariérou zamyslel, tak bylo jasné, že potom, co jsem Stanley Cup vyhrál, tak jsem se bál, že kdybych příští rok hrál, že bych neměl takové odhodlání, takovou jiskru. Člověk když něco takového nemá, tak nemůže hrát na takové úrovni jako jsem hrál v posledních letech. Nechtěl jsem zklamat své příznivce, nechtěl jsem zklamat spoluhráče, protože si myslím, že když člověku chybí odhodlání, tak nikdy nemůže podávat výkony na takové úrovni jako jsem podával. Když člověk něco vyhraje, tak zároveň něco ztrácí.
- Co očekáváte od nejbližší budoucnosti a co považujete v tomto období za své priority?
Teď se mně a manželce mění život. Bude to pro nás nová zkouška, nová výzva. Já se na to těším a doufám, že nám to všechno dobře dopadne. Pro oba dva je teď nejdůležitější připravit děti na přechod do České republiky, zvyknout si na nové prostředí, nové kamarády, na jiné zvyky, na jinou kulturu. Takže pro nás je nejdůležitější jim v tom pomoci. To je to, co chci dělat v následujících měsících.
- Vracíte se domů, do Pardubic. Přestože jste prohlásil, že na sebe brankářskou výzbroj již neobléknete, neplánujete před domácím publikem nějakou hokejovou rozlučku?
Žádnou rozlučkovou akci neplánuji, myslím na ledě. Těším se, že si s kluky v Pardubicích zahraji v útoku, dokonce mi už věnovali dres. A jestli si budu oblékat brankářskou výzbroj? To spíš, když budu chtít něco vysvětlit dětem. To je jediný případ, kdy bych si zase mohl obléknout hokejovou výzbroj brankáře. Jinak to vůbec nemám v úmyslu.
- Nestýská se Vám po hokeji?
Teď smutný nejsem. Těžko říci, jak se budu cítit na podzim, až se začne hrát hokej. Pro mě to bylo uvolnění, že jsem vyhrál Stanley Cup, že jsme to s Detroitem dokázali. Momentálně necítím žádný stres nebo lítost, naopak se cítím dobře a těším se na to, co bude přicházet.
- Budete v Pardubicích chodit na hokej?
Já si myslím, že budu určitě chodit na hokej. Na hokej se těším. To, že jsem skončil neznamená, že jsem na hokej zanevřel. Jestli budu chodit s naprostou pravidelností, to nevím, ale na hokej chodit budu a budu se na něj rád dívat.
- V Buffalu jste prožil nejdelší část své zámořské kariéry, přesto jste Stanley Cup získal až v Detroitu. Jaké máte na Buffalo vzpomínky a co Vás k tomuto městu váže?
Chtěl bych říci, že když jsem z Buffala odcházel, tak situace nebyla nejlepší. S klubem jsme se nerozešli úplně v dobrém, ale to už je minulost. Plánuji, že budu do Buffala jezdit i nadále, protože jsem tam vloni založil charitu pro děti. Měl jsem velkou radost z toho, že ten program funguje výborně. Letos jsme měli 185 dětí, příští rok jich bude 240. To jsou děti, které by vlastně vůbec neměly šanci se dostat na led a trénovat. Takhle mají trenéra, na led se dostanou dvakrát třikrát týdně. Jsem rád, že ty děti mají to, co třeba může mít můj syn. Takže to je takový můj cíl, aby se děti, které nemají tu šanci, dostaly na led jako můj syn třikrát týdně a pak možná na střední školu, třeba některé z nich i na univerzitu. Takže to je věc, která mě bude vždy táhnout do Buffala.
- Jak často tedy plánujete návštěvy USA?
Já myslím, že tak dvakrát do roka bych tam zaletěl.
- Co Vám bude z Ameriky chybět?
Tak teď mě nic takového nenapadá. Určitě jsou to lidé, se kterými jsem se za 12 let seznámil. Ty lidi budu postrádat. Rád se tam budu vracet. S těmito lidmi se už nebudu setkávat pravidelně, maximálně si budeme psát nebo telefonovat.
- Kdy dorazí do České republiky Stanley Cup? Ukážete ho po vzoru dalších českých vítězů veřejnosti a kde?
Stanley Cup by tady měl být přibližně v týdnu od 13. do 19. srpna. Stanley Cup má mít každý hráč jeden den, možná že tam vyjdou na některé z nás dva dny. Určitě ho chci přivézt do Pardubic a udělat party pro příbuzné nebo nejbližší kamarády. Pravděpodobně chci udělat něco velkého pro lidi, protože jsem slyšel, že mi tady hodně fandili, že tady v noci nespali, když byly ty přenosy atd. Kdybych ho někam vezl veřejně ukazovat, tak určitě do Pardubic.
- A poslední otázka. Dominiku, pamatujete si na poslední branku, kterou jste dostal?
Ne, nevzpomenu si. Kdybych se zamyslel, tak si vzpomenu. Jo, už vím, už vím přesně. O'Neill mi to dal takhle pod vyrážečku, nic jsem tehdy neviděl.
