Přehled týdeníků
Marek Stoniš v časopise Týden se domnívá, že česká polistopadová politika je přímo protkána teoriemi spiknutí. Není divu. Komplot přece stál už na samém jejím počátku: jedna z nejpopulárnějších hypotéz sametového převratu říká, že nebyl důsledkem spontánní nespokojenosti občanů s despotickým režimem, ale že se na převzetí moci s komunistickými mocipány tajně dohodl Václav Havel. Jak a kdy? Neptejte se, vše je tajné.
Marek Stoniš v časopise Týden se domnívá, že česká polistopadová politika je přímo protkána teoriemi spiknutí. Není divu. Komplot přece stál už na samém jejím počátku: jedna z nejpopulárnějších hypotéz sametového převratu říká, že nebyl důsledkem spontánní nespokojenosti občanů s despotickým režimem, ale že se na převzetí moci s komunistickými mocipány tajně dohodl Václav Havel. Jak a kdy? Neptejte se, vše je tajné. To, co se v následujících letech událo na českém spikleneckém poli, může soutěžit s bujnou fantazií autorů špionážních románů: Předsedové vládních stran byli sledováni vládou řízenou Bezpečnostní informační službou. Vůdce opozice chodil za prezidentem s kufříkem plným zpravodajských blábolů a volal: "To, co nesu, je hrozné. Jsem obětí spiknutí tajných služeb propojených s některými politiky a médii. Existuje tajná skupina, která mě má sledovat a diskreditovat. Je ohrožena demokracie, dělejte něco!" Píše Týden.
Dokumenty třaskavé povahy dostávali další vysocí politikové, nejčastěji od neznámých lidí v metru. Pokračuje v komentáři Marek Stoniš. Všechny aféry měly podobný průběh: vzrušily média, méně pak veřejnost, a politické špičky včetně napadených institucí se jimi chvíli musely zabývat. Nakonec se však většinou přišlo na to, že "důkazy" o spiknutí jsou tak obskurní povahy, že nestojí ani za zlámanou grešli. Účel však byl splněn: iniciátor spiklenecké aféry, který se umně stylizoval do role nevinné oběti, vyvolal dojem, že političtí rivalové se v boji proti němu neštítí ani těch nejšpinavějších metod. Navíc se mu mnohdy podařilo odvrátit pozornost od reálných problémů, ve kterých sám vězel až po uši. Píše časopis Týden.
Přestože lze za nejúrodnější období pro vznik teorií spiknutí považovat počátek druhé poloviny devadesátých let, současný rozruch kolem ministryně školství Petry Buzkové naznačuje, že úplně z módy nevyjdou asi nikdy. První dáma sociální demokracie sice neuvízla v osidlech intrik tajných agentů, ale stalo se jí možná ještě něco horšího. Máme totiž věřit tomu, že obvinění jejího manžela z úvěrových machinací v České spořitelně má být odvetou šloufovsko-zemanovského křídla, které se chce na Buzkové pomstít za aféry, jež praskly na exministra zahraničí Jana Kavana. Sama Buzková k této teorii říká: "Nekomentuji, ale náhod je kolem mě v poslední době mnoho."
O jaké konkrétní náhody jde, snad kromě té, že jako ministryně školství má Buzková v oblibě francouzský vzdělávací systém, zatím nevíme. A tak nezbývá než rozsah celého spiknutí domýšlet: Miloš Zeman společně se Šloufem řídí z chalupy na Vysočině policejní vyšetřovatele a ovlivňují justici. Takže kvůli tomu, že se ve vazbě ocitla Kavanova pravá ruka v podobě Karla Srby, skončí za mřížemi celý někdejší management České spořitelny. Pracně budovaná image čisté a morální Špidlovy vládní party se kvůli manželovi jedné ministryně ocitne v troskách. Představa přímo úděsná. Přestože není radno činit si o čistotě českého politického zákulisí zvláštní iluze, teorie spiknutí, jež by měla diskreditovat Buzkovou a s ní celou vládu, má až příliš mnoho fantaskních prvků.
To bychom pak mohli považovat za temný úklad šloufovské kliky i to, že ministerstvo školství není pod novým vedením schopné vyhlásit termíny jarních prázdnin tak, aby na všech stupních našich škol nevypukl totální chaos. I když... končí komentář časopisu Týden.
Ministerstvo školství České republiky v tichosti připravuje revoluční reformu vzdělávacího systému. Do tří let zruší direktivní osnovy, které učitelům podrobně předepisovaly učební plán. Píše týdeník Respekt .
"Už jsem to našel! Rakousko je republika a v čele mají prezidenta," raduje se tmavovlasý osmák a vítězně pokukuje po svých kamarádech. Na základní škole v turnovské Žižkově ulici je na programu hodina občanské výchovy. Osmáci ale nesedí ve své třídě a místo toho pobíhají po školní knihovně, listují v encyklopediích a v malých skupinkách pracují na zadaném úkolu.
"Minulou hodinu jsme si povídali, jaký je rozdíl mezi republikou a monarchií. Teď jsem děti vzala do knihovny, dala jim seznam zemí a samy si musí najít, jestli mají třeba v Anglii královnu a v Německu prezidenta," popisuje učitelka Petra Faistaverová způsob výuky. O několik metrů dál se zpoza dveří ozývá hlasitá hudba. Tři sedmačky zapáleně tančí na stupínku na motivy několika současných německých popových hitů. Ostatní děti se smějí, bouřlivě tleskají a zpívají německy.
Turnovská škola je jednou z padesáti, která se rozhodla přihlásit do projektu nových vzdělávacích postupů. Projekt ministerstva školství se jmenuje zcela nesrozumitelně: "Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání". Za kostrbatým názvem se ale skrývá odvážný záměr úředníků, kteří už nadále nechtějí učitelům přikazovat podrobné osnovy.
