O moravskoslezském hejtmanovi Evenu Tošenovském se až do minulého pátku hovořilo jako o budoucím šéfovi ODS. Pět týdnů před stranickým kongresem ale Tošenovský překvapivě vyklidil pole. Mnozí pozorovatelé to považují za zbabělost. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, regionální politik Tošenovský nakonec možná připustil, že funkce předsedy ODS by byla nad jeho síly.
Ve svém pátečním prohlášení Evžen Tošenovský mimo jiné konstatuje, že stávající předseda ODS mu dal jasně najevo, že ho nepovažuje za člověka vhodného vést ODS. Způsob, jakým Tošenovský stáhl kandidaturu, naznačuje, že předseda Klaus měl pravdu. Člověk, kterému se při prvních problémech rozklepou kolena a urychleně se vrátí do bezpečí regionálně komunální politiky, tam, kde ho mají rádi, by asi těžko mohl vést jednu ze dvou nejsilnějších českých stran. Někdejší hlavní stranický ideolog Miroslav Macek na svých webových stránkách sice uznává, že jít do tak vysoce odpovědné funkce s vědomím, že se člověk pranic nemůže spolehnout alespoň na mediální loajalitu bývalého předsedy a jeho lidí, je nezáviděníhodné a riskantní. Na druhé straně ale také Macek soudí, že Tošenovský neukázal srdce bojovníka, tedy vlastnost, kterou nemůže postrádat silný politický lídr. Hejtmana ze severní Moravy tedy po pátečním oznámení zřejmě nejspíše ocení jen ti političtí pozorovatelé, kteří zdůrazní jeho stranickou loajálnost, fakt, že stranu nechtěl poškodit. Oznámení přece načasoval až po senátních a komunálních volbách. Na rozdíl od bývalého pražského primátora Jana Kasla, který si svůj rozchod s ODS patřičně dramaticky vychutnal dva týdny před červnovými volbami do sněmovny. A o nějaké to procento hlasů tehdy ODS zřejmě připravil. Tošenovského krok se naopak dá vnímat tak trochu jako podvod na voličích vždyť někteří určitě dali své hlasy občanským demokratům právě v radostné euforii nad chystanou změnou v nejvyšším stranickém postu. O to víc ale vynikne stranická loajalita, prokazovaná člověkem, jemuž prý Klaus a jeho okolí po celou dobu ohlášené kandidatury na předsedu házeli klacky pod nohy. Klausovi ale nepadl Tošenovský do oka možná i z jiného důvodu, než kvůli nedostatku energičnosti a zdravé dravosti. Stávající šéf ODS také prohlásil, že vlastně nezná Tošenovského politické názory, a Klausovo okolí hejtmanovi v podstatě vyčetlo, že je pro tuto dobu málo ideologický. Nelze vyloučit, že Tošenovskému v tomto ohledu mohla přitížit jeho neohrabanost v rozhovoru pro deník Právo začátkem října. Předseda strany by se ve svém působení asi měl opírat o jisté teoretické znalosti. A tak byla v rozhovoru položena Tošenovskému mimo jiné otázka, zda zná nějaké práce klasiků politické pravice. Hejtman si ale nemohl vzpomenout ani na jednoho autora, ani na jedno dílo, což budilo hodně trapný dojem. Každopádně lehkost, s jakou vzdal Tošenovský boj o předsednické křeslo ODS ještě před jeho začátkem, jen dokazuje, jak silnou pozici má stále ve straně Václav Klaus. Měsíc před stranickým kongresem se ukazuje, že v ODS najednou není jediný člověk, který by o křeslo předsedy jednoznačně usiloval a který by měl šanci uspět. Z těch, o kterých se spekuluje, zřejmě ani jeden nemůže sloužit jako symbol alternativy ke Klausovi, jako jeho důstojná náhrada. Bude zajímavé sledovat, jak se příští měsíc na svém volebním kongresu ODS s tímto stavem vypořádá, když Václav Klaus opakovaně potvrdil, že znovu kandidovat na předsedu nehodlá.
