NATO se musí transformovat

Jednou z doprovodných akcí pražského summitu NATO je i konference o transformaci aliance, kterou ve středu v Sovových mlýnech v Praze zahájil prezident Václav Havel. Jak uvedl, transformace společenství je nezbytná.

NATO se musí transformovat

Václav Havel při zahájení konference The Transformation of NATO, foto: ČTK

Třináct let po pádu železné opony a po nedávných teroristických útocích je totiž podle něj jasné, že nepřítelem hodnot, které aliance brání, není žádná konkrétní státní moc, ale velmi rozptýlené a sotva postižitelné, nepochopitelné zlo. K budoucí podobě NATO Havel řekl:

"Nemůže to tedy být už jen velký, leč trochu prázdný systém, který má mnoho velitelů bez vojska a mnoho výborů a komisí bez velkého vlivu a který jsou členské státy pouze připraveny v případě nutnosti naplnit vyčleněnými částmi svých armád."

Organizace schopná rychle a dobře vyhodnocovat velké množství informací, tak by podle prezidenta Havla měla budoucí aliance vypadat především. Měla by být schopná se bleskově rozhodovat a okamžitě nasazovat své síly všude tam, kde je to zapotřebí. Jediné, co takové transformaci NATO brání, je podle Václava Havla setrvačnost a byrokratismus. I připravované rozšíření aliance, o kterém má jednat pražský summit, jí přinese nejednu komplikaci:

"Ale tyto komplikace budou podle mého názoru tisícinásobně převáženy zásadním a dlouhodobým významem tohoto rozšíření."

Chystané rozšíření NATO je jasným signálem toho, že aliance není jen klubem veteránů studené války, uvedl prezident. Chce naopak být organizací, která obepíná celý euroamerický prostor. Rozšíření také ukončí éru dělení evropských zemí podle nejrůznějších paktů a dohod dřívějších velmocí.

"Evropa už není, nebude a nesmí být rozdělena přes hlavy svých obyvatel a proti jejich vůli do jakýchkoli zájmových sfér či sfér vlivu."

Václav Havel se ale ve svém projevu zamyslel i nad tím, jaké jsou meze dalšího rozšiřování aliance. Východní hranice euroatlantického prostoru je podle něj nezřetelná. Rusko sice, jak uvedl, zaujímá velký kus Evropy, ale je tak prokazatelně naprosto svébytnou euroasijsou mocností, že jeho členství v alianci by nedávalo žádný smysl; jediné, k čemu by mohlo vést, by bylo hluboké vzájemné oslabení těchto dvou těles. Naopak balkánským zemím, jako jsou Chorvatsko, Albánie, Makedonie, Srbsko, Černá Hora a Bosna a Hercegovina, by aliance měla členství dříve či později nabídnout.