Mluví Havel a Bush jinými hlasy?

Zahraniční i domácí pozorovatelé se shodují v názoru, že jednou z nejpozoruhodnějších osobností summitu Severoatlantické aliance byl prezident Václav Havel. Dokázal to prý i ve svém projevu na doprovodné konferenci Transformace NATO, v němž jasně předestřel řadu klíčových otázek, které musí Aliance řešit. Jak ale soudí Zdeněk Vališ, v jednom ohledu jako by si Havel trochu protiřečil.

Mluví Havel a Bush jinými hlasy?

Americký prezident George Bush (vlevo) a Václav Havel, Foto: CTK

Český prezident opětovně odmítl úvahy o přijetí Ruska do Severoatlantické aliance, protože tato země sice zaujímá velký kus Evropy, ale "je tak prokazatelně naprosto svébytnou euroasijskou mocností, že její členství v Alianci by nedávalo žádný smysl". Na druhé straně Havel uznal, že prvořadým úkolem NATO už je dnes vlastně jen obrana před terorismem. A právě v důrazu položeném na tato dvě tvrzení je tak trochu rozpor. Někteří komentátoři ostatně poněkud potměšile konstatovali, že skutečný vrchol pražského summitu se nakonec ve své věcné části odehrál nedaleko Petrohradu, kde se v pátek setkali prezidenti Spojených států a Ruska, aby upevnili nové vztahy mezi oběma zeměmi. A tyto vztahy jsou mimo jiné založeny na faktu, že Rusko se stalo druhým rozhodujícím aktérem protiteroristické koalice.

Není náhodou, že díky za spolupráci směřoval americký prezident ve své výroční zprávě o stavu Unie jmenovitě k Rusku. Mimochodem, Severoatlanticko alianci přitom George Bush ani nezmínil. Všem, kdo vnímají NATO jako jistou záruku proti ruskému velmocenskému vlivu, ale mohla uniknout i jiná okolnost. Pražský summit byl totiž prvním, na němž Rusové mohli s jistou škodolibostí sami uvítat nové členy, i když prezident Putin zůstal doma. Úzká spolupráce s aliancí na základě dohody z letošního května jim v podstatě umožňuje cítit se na půdě NATO skoro jako doma. Vraťme se ale k Václavu Havlovi. Jeho oblíbená teze, že euroasijské Rusko nemá v Evropě co pohledávat, má ještě jiné slabiny. V Evropě třeba z geografického pohledu rozhodně leží procentuálně více území Ruska, než je tomu v případě člena aliance Turecka.

Slůvko "euroasijský" má ale pro dost lidí zásadnější podtext. Je dáváno téměř do protikladu k pojmu "euroatlantický", zejména když se jedná o euroatlantické hodnoty. Oficiálně právě na jejich obranu vznikla aliance. Hlavním důvodem samozřejmě byla existence společného nepřítele - sovětského bloku. Proto také NATO v minulosti ze svého středu nevyloučilo nedemokratické režimy v Řecku, Turecku či Portugalsku. Dnes jsou ale společným nepřítelem teroristé a státy, které by mohly zneužít zbraní hromadného ničení. Do budoucna ovšem nelze vyloučit ani vznik jiných situací hrozících nestabilitou. V tomto ohledu se dá ostatně všelijak spekulovat. Spekulovat se dá přirozeně rovněž na téma, zda či proč mluví v případě Ruska Praha a Washington jinými hlasy, když jinak znějí mezi Českem a Amerikou aliančně harmonické tóny. Nebo je vysvětlení prostší? Komentátor Mladé fronty Dnes - i když ne v souvislosti s Ruskem - napsal, že Havlovo filozofování může být pro mnohé politiky světa nesrozumitelné, a právě proto si jej váží, neboť oni sami s ním v tom většinou nemohou soupeřit. Ať tak či onak, faktem je, že mezi mnohými ruskými demokraty-Evropany vyvolává český prezident už delší dobu silné roztrpčení.