Ve Švandově divadle na pražském Smíchově skončila rekonstrukce
7. prosince vstoupí první diváci do hlediště nového pražského divadla, které po mnohaleté a důkladné rekonstrukci opět začne fungovat na levém břehu Vltavy.
Je to divadlo s více než stodvacetiletou tradicí, během níž mnohokrát změnilo svůj název. Naposledy se jmenovalo Labyrint, ale ještě předtím například Realistické Zdeňka Nejedlého, a tak bychom směrem k nitru jeho dějin mohli pokračovat dál. Na počátku 20. století zde působilo Intimní divadlo. Nyní po přestavbě, která je dílem akademického architekta Davida Vávry, a která ho řadí k nejkrásnějším a nejmodernějším kamenným divadlům v republice, se podle slov jeho ředitele Daniela Hrbka vrací k původnímu názvu...
"No, on to není úplně původní název, protože původně se divadlo jmenovalo U Libuše, podle domu, který na stejném místě stával, ale my jsme se chtěli vrátit k tomu názvu, pod nímž i v období normalizace v mezidivadelních kruzích bylo známé - tedy jako Švanďák. Takže chtěli jsme se vrátit k názvu Švandovo divadlo na Smíchově, a to i proto, aby se rehabilitovalo jméno jednoho z největších divadelních podnikatelů Pavla Švandy ze Semčic, protože se o něm téměř vlastně nic neví (právě on nechal zbudovat v roce 1881 na zahradě zmíněného domu U Libuše zimní scénu pro svůj soubor - pozn. red.). Na fasádě toho dvadla, která je památkově chráněná, se přes období socialismu doteďka přežil nápis Švandovo divadlo na Smíchově, takže nám přišlo i logické, abychom se k tomuto názvu vrátili,"
řekl mi Daniel Hrbek. K tomu, jaký repertoár se bude hrát v novém Švandově divadle na Smíchově, uvedl...
"Repertoár bude relativně velice pestrý. To, co je společným jmenovatelem jednotlivých titulů, je takzvané herecké divadlo, jak my tomu říkáme. To znamená, že chceme dělat divadlo, které je postaveno na hercích. Myslím, že to ho vymezuje vůči současnému trendu, kdy je hodně divadel víceméně režisérských osobností a výtvarné stylizace. Nás zajímá divadlo herecké. A tituly, ta dramaturgie praktická - počítá s tím, jací herci jsou v soboru, a na ně se tituly nasazují. Abych uvedl nějaké konkrétní, bude u nás k vidění třeba Shakespearova "Bouře", ale i současná česká hra Michala Langa "Hadí klubko". Z klasiky se bude hrát například Moliérův "Tartuffe", a otevírat budeme hrou "Čas katů" Kornela Hamvaie, současného maďarského autora. Dále uvedeme třeba přepis hry "Clavijo" Johanna Wolfganga Goetha, který dělal Jaroslav Vostrý. Ten repertoár je vybrán tak, aby zaujal co možná nejširší diváckou obec. A protože v divadle jsou dvě scény, jedna, které říkáme hlavní nebo velká, která je pro 317 diváků, a jedna malá, studiová - pro stovku diváků, samozřejmě s ohledem na to volíme ten repertoár, Na té větší scéně bude přístupnější širšímu spektru publika, a na té malé scéně se budeme pokoušet o poněkud odvážnější dramaturgii a netradiční divadelní tvary."
