Ohrožuje dětskou literaturu vizuální kultura?
Dneska necháme stranou konkrétní knižní tituly. Vilém Faltýnek vám nabídne obecnější zamyšlení nad knížkami pro děti. Setkal se s několika lidmi, kteří mají s dětskou literaturou co do činění. Se zástupci nakladatelství Ondřejem Müllerem a Ivanem Zmatlíkem a spisovateli Markétou Zinnerovou a Jiřím Žáčkem. Ptal se na to, jaká je dnes pozice dětské literatury na trhu a jaké to je psát pro současného dětského čtenáře.
Největším nakladatelstvím dětské literatury v České republice zůstává nadále Albatros. Transformoval se jako jediné z komunistických státních nakladatelství do fungující moderní společnosti. Redaktor Albatrosu Ondřej Müller upozorňuje na důležitý rys současné situace: "Dnešní dětská literatura se začlenila do řetězce spotřebního zboží. Dětská literatura se snaží vtlačit na trh a reaguje na ty nejmódnější trendy. Například fantasy: pod vlivem Harryho Pottera a pána Prstenů vzniká množství literatury fantasy. A pak je to stále trend k populárně naučným knížkám, který děti informuje nebo jim pomáhá ve škole."
Je nějaký žánr, který odumřel?
"Odumírá svým způsobem poezie. Pro ty nejmenší ne, tam ta říkadla, pořekadla a básničky to je u nás díky i obrázkům Josefa Lady nebo Heleny Zmatlíkové žánr pořád žádaný. Ale aby dnes dvanáctileté děti sahaly po poezii, to se podaří málokdy málokterému autorovi. A je otázkou, zda je to chybou doby, chybou rodičů, nebo zda se autoři, kteří by oslovili tuhle generaci, nerodí."
Syn známé ilustrátorky dětských knížek Heleny Zmatlíkové přešel od divadelní režie k vydavatelské činnosti. Jako majitel nakladatelství Artur Ivan Zmatlík potvrzuje, že dětská kniha má na rozdíl od produkce pro dospělé svoje specifika. Její čtenář se rychle mění a zároveň rychle dorůstá: "Ta dětská knížka je skutečně specifikum. Jeden fakt je, že ta dětská generace dorůstá. Jestliže je nějaké knížka pro pětileté, tak za rok za dva bude nová vlna pětiletých. A knihkupci si to často neuvědomují. Když vyjde novinka pro dospělé, tak za rok už o ni nebude zájem. To ale u dětské literatury neplatí! A druhá smůla dětské knížky je, že si to nekupují čtenáři sami. Já to vídám na různých veletrzích, že ty děti se často hrnou po nějaké knize, a rodiče jim kupujou úplně jiné."
Ta kniha vlastně musí oslovit i rodiče, ona má vlastně dvojího adresáta...
"Tam je ještě další věc. Tam platí paměť. Čtenář si pamatuje věci, které se mu kdysi líbily, a chce je vnutit teď svému potomkovi. Ale čas se nedá zastavit, ty věci už jsou jinde. Takže to dítě by mělo mít víc možností si vybrat."
Problém dvojího adresáta vnímá i spisovatelka Markéta Zinnerová, autorka známých knížek pro mládež, a promítá se i do jejího psaní: "Protože uvažuju o tom, že knížky menším dětem čtou dospělí lidé, tak výpověď v té knize směřuju dvojvrstevně. Tak aby se bavily děti, ale zároveň i ten, který dítěti předčítá. Například: dítěti nic neřekne informace, že najedený tatínek je přístupnější dojmům. Mamince nebo tatínkovi něco řekne. Čili chci, aby se bavily obě vrstvy."
Jak je na tom Jiří Žáček? Ten mimochodem píše i pro dospělé. Jak potom zohledňuje dětského čtenáře? Jak jim sděluje svoji dospělou životní zkušenost, aby přitom dítěti neublížil? "Po těch dávkách, které snesou. Samozřejmě svět není procházka růžovým sadem, ale na druhou stranou je to taky otázka optiky. Někdo vidí pořád jenom tragédie, někdo vidí to hezčí. To já neumím, proto musím těm dětem svět trošku lakovat na růžovo."
Jiří Žáček poznamenal svými lehkými a vtipnými verši už několik generací. První knihu vydal na začátku 70. let. Ondřeje Müllera jsem se zeptal, zda se i dnes rodí autoři, kteří dokážou komunikovat s dětským čtenářem. "K nám chodí do redakce obrovské množství rukopisů, mezi nimiž bohužel přibývá popsaného papíru, pokusů za každou cenu vytvořit moderní pohádky, ale nových nápadů je opravdu poskrovnu. A co úplně chybí, je autor typu Jaroslava Foglara, který by byl schopen oslovit jakkoli třeba i smyšlenými příběhy oslovit děti a ukázat jim jejich svět z nějaké zvláštní stránky."
Jsou mezi mladými autory, které si třeba teprve připravujete, nějaké zajímavé autorské talenty?
"Určitě. každý má své preference a mezi ty, které já mám rád, je třeba Ivona Březinová. To vlastně není už začínající autorka, je jí sice přes třicet, ale má za sebou řadu titulů. Ta se nebojí experimentů a napsala pro nás trilogii Holky na vodítku, romány o dívkách, které mají nějaké vážné problémy, ať už s drogami, s bulimií nebo psychického rázu. A myslím, že toto odvážné téma zpracovala velice pěkně."
Na závěr dostane ještě jednou slovo Jiří Žáček. Neohrožuje dnešní multimediální doba, kdy děti daleko víc žijí s televizí a mnoha docela novými zábavami dětskou literaturu?
"Já myslím, že to hlavně ohrožuje myšlení. Týmy psychologů a sociologů v Americe vyzkoumaly, že kdo nečte, je vůl - abych to tak česky jadrně shrnul. Prostě, dítě které nečte, tomu to nebude v dospělosti tak myslet jako dítěti, které čte. Obraz slovo nenahradí, obraz fantazii moc nerozvíjí, kdežto slovo ano. Četba vás učí formulovat myšlenky, nejenom tak aby byly srozumitelný, ale ona ve vás ty myšlenky vyvolává, a to ten film, televize, video moc ne."
