"Tančírna" po česku v Kongresovém centru Praha
Příjemné prázdninové představení - tanečně-hudební inscenaci "Tančírna" připravilo pro Pražany i návštěvníky české metropole Kongresové centrum Praha. Projekt vznikl na motivy slavného francouzského filmu Ettore Scoly z roku 1981 "Le Bal". Informuje Evelina Himalová.
Inspiraci získaly autorky literárního a hudebního scénáře Johana Kudláčková a Irena Žantovská, která je současně režisérkou, i v upravené maďarské variantě, kterou měly možnost zhlédnout před dvěma lety, a která lesk pařížského podniku zaměnila za ruch budapešťské kavárny. Nesporný vliv na českou podobu měla i "Tančiareň", s níž loni hostovalo v pražském Stavovském divadle Slovenské národné divadlo z Bratislavy; místo, do kterého děj situovalo, připomínalo zase spíše hotelový bar. Česká verze je zasazena na parket letní hospody, protože - jak inscenátorky vysvětlily - "v hospodě pod lipami se scházíme už od dob obrozeneckých", hospoda je rysem typicky českého prostředí. Také jejich "Tančírna" je ryze česká: Je scénickou alegorií dějin posledního století. Zachycuje veškeré zásadní momenty, s nimiž se naše země v průběhu 20. století potýkala.
Příběh začíná někdy v devadesátých letech, flashbackem se vrací k době mocnářství, přežije obě světové války, období totální deziluze a ztráty romantických jistot a světaspásných ideálů, představované dvěma totalitními režimy - fašistického a stalinistického, v obou případech provázených genocidou, tábory smrti, likvidací kultury a svobody myšlení. Následující "studená válka" se zdánlivě bezbolestně vyřešila podanou rukou Západu a Východu koncem osmdesátých let. Ale mezitím s protagonisty znovu prožíváme sovětskou okupaci v roce 1968 a přes mnohdy skličující normalizaci se dostáváme k naprosté současnosti. Procházka stoletím, které začalo euforií z moderního věku, rozvojem techniky a technologií, demokratizací politického a společenského života, sleduje i módu a hudební vývoj naší země: Ten od Smetanových polek přes romantiku Oldřicha Nového, trudné budovatelské chóry, neopakovatelnou atmosféru šedesátých let včetně našeho i světového rocku, dodnes živých písniček Semaforu, normalizační songy - až k současné přetechnizované muzice. Jediné, co v příběhu "Tančírny" zůstává beze změny, jsou charaktery jednotlivých postav, "neboť lidé jsou lidmi a vlastnosti mnohých se nemění ani pod tlakem dějinných událostí", říká dramaturgyně Johana Kudláčková, podle níž o to prý tvůrcům také především šlo: ukázat i tuto zvláštnost českých lidí, naši národní povahu.
"Ten národní kolektiv se pozoruhodně semkne v okamžicích největších průšvihů. Lidé, kteří jsou běžně hloupí, letargičtí a sobečtí, jsou najednou úžasně inteligentní, drží spolu, přesně vědí, co je dobro, komu mají pomoct, koho mají nakopnout, vykopnout ze svého středu jako udavače. Ale pak se to zase jaksi rozmělní, když není ten velký tlak těch velkých událostí, a zase se to rozpadne. Takže i o tom je naše česká "Tančírna". Ale diváci se nemusejí bát, tam se nefilozofuje, to jenom já mám takové úvahy. Tam se celou dobu jenom tančí anebo zpívají písničky. Činoherního dialogu jsou tam jenom asi čtyři věty."
"Tančírna" v Kongresovém centru Praha potrvá letos oficiálně do 22. srpna. Projekt je však plánován nejméně na tři roky. Inscenátoři doufají, že se podaří najít vhodné termíny a dát dohromady všech 17 účinkujících - herců, tanečníků i pěvců z předních pražských divadelních scén - i mimo letní sezónu.
