Gendrově citlivé nakladatelství Marie Chřibkové
"Nevydávám feministky, vydávám feministicky a gendrově citlivou literaturu,"říká redaktorka, korektorka, ekonomka a ředitelka nakladatelství v jedné osobě, Marie Chřibková. Její nakladatelství jedné ženy, One Woman Press se drží na knižním trhu už sedmým rokem.
"Tím, že už jsem na trhu pár let, tak se mé nakladatelství vyprofilovalo a stalo se pro lidi čitelnější. I když mě nedávno překvapilo, co mi vyprávěla jedna moje autorka Magdaléna Platzová, že jí jeden nejmenovaný starší autor řekl: Mně se, Magdaléno, vaše kniha moc líbila, ale nechápu, proč jste ji vydala v tom nakladatelství. Ona se zeptala, co je na One Woman Press špatného, a dotyčný pán řekl.: Oni přece vydávají jenom ty nespokojené feministky, a vy tam přece nic takového nemáte. - A ona na něj překvapeně zírala, protože nikdy mé nakladatelství takhle nevnímala. Já ho tak taky nevnímám, ale je vidět, že možná u té starší generace někdo chápe to, že otevřeně mluvím o genrově a feministicky citlivé odborné literatuře, o ženách autorkách, jako feminismus, a protože oni si představují feminismus určitým konkrétním způsobem, tak má potom k tomu ostych, nebo dokonce odstup."
Přitom podle Chřibkové feminismus může mít stovky různých podob, a je-li pro někoho feminismus spojen s domácí péčí o rodinu, pro jiného je to stejně oprávněně touha dělat kariéru. Dobře, názor jednoho nejmenovaného autora nemusí být nutně reprezentativní. Marie Chřibková má ale další postřeh o tom, jak se k ženským autorkám Češi stavějí.
"Teď se chystám vydat jeden román řecké spisovatelky Rei Galanakhi Helena neboli nikdo, a zaobírala jsem se trochu víc Řeckem. Zjistila jsem, že oni jsou zhruba stejně velcí jako my, ale mají víc autorů a autorek a ve srovnání s námi je vydávají v neskutečných nákladech. Pro mě byla obrovská práce vysvětlit majitelům práv, že já knihu nemůžu vydat v pětitisícovém nákladu ale třeba jen v sedmi stech, a že pokud se to prodá, ráda udělám dotisk, ale pro začátek víc nemůžu. To je ten rozdíl. Oni nejen že mají širokou základnu, ale všichni ti autoři se vydávají a Řekové je kupují a čtou. U nás to tak není. Nemáme takovou šíři autorů a není tu ten, možná, patriotismus kupovat české autory. Neodvažuji se to hodnotit nebo vysvětlovat. Je to jen můj postřeh z nedávné doby."
Zajímavé je podívat se společně s Marií Chřibkovou na historii ženské emancipace v České republice.
"Oproti jiným zemím jsme měli tu velkou výhodu, že náš první prezident T. G. Masaryk byl feminista, byl nakloněn emancipaci žen, rovnoprávnosti žen a mužů, což je vidět na jeho ženě a dceři Alici a jejich aktivitách. Měli jsme tu ve dvacátých a třicátých letech klima, které napomáhalo tomu, aby se mohly ženy ve společenské oblasti víc zapojovat. Pak přišla válka a po válce to komunisti přerušili tou nucenou emancipací, tím povelem shora, že si všichni budeme rovni a tečka. Aniž by to společnost mohla přirozeně zakomponovat do svého myšlení a cítění. Na začátku 90. let byly velké snahy vrátit se k nějakému řekněme tradičnímu modelu, že ženy budou doma, v médiích se to ozývalo, viděla jsem to mezi lidmi. Že by ženy měly být s dětmi, víc doma, že ten komunistický model se školkami není dobrý. V druhé polovině 90. let se to zase otočilo, protože si lidé uvědomili, že to neodpovídá potřebám všech a že je potřeba to rozvolnit, ať si každý dělá, co chce. A o tom se od té doby vedou diskuse, nakolik má kdo možnost rozhodnout se, kdy už jeho práva zasahují do práv jiných, a tak dále."
Psaní podle Chřibkové z nakladatelství One Woman Press patří už dlouho k činnostem, které jsou ženám tolerovány, takže ženských autorek není málo. Přesto: jak je to dnes? Máme u nás dostatek mladých? Objevují se v souvislosti se společenskými změnami jinak píšící autorky s jinými - nekomunistickými - životními zkušenostmi?
"Já osobně si myslím, že jich není dost. Koho máme? Například slibný začátek měla Petra Hůlová. Tam se uvidí, kam to povede dál, protože ona sama říká, že to byl určitý kreativní výron, ale že životní potřebu dál psát necítí. Pak máme v Česku Annu Zonovou, která napsala velmi slibnou knihu povídek, která vyšla v nakladatelství Petrov a teď chystá novou. Nemohu nezmínit svou vlastní autorku Magdalénu Platzovou. Na příští rok chystáme novelku.
