Ve Francii zemřel Pavel Tigrid, jedna z nejvýznamnějších osobností českého exilu
Před týdnem, v neděli 31. srpna, zemřel ve Francii Pavel Tigrid, jeden z nejvýznamnějších českých novinářů a vůdčí osobnost československého exilu. Jeho životní osudy i reakce veřejnosti na jeho úmrtí připomene Milena Štráfeldová v dnešní krajanské rubrice.
"My jsme měli někdy pocit, že Pavel Tigrid je nesmrtelný. Ukázalo se, že je smrtelný jako my všichni. Já si myslím, že to je veliká ztráta, protože za období komunismu tady zůstalo tak málo veřejných osobností, o které bychom se mohli opírat, že každé úmrtí je vždycky strašně bolestné."
Za velkou ztrátu považují úmrtí Pavla Tigrida i Češi žijící v zahraničí, zejména krajané ve Francii, kde Tigrid se svou manželkou od roku 1960 žil. Bývalý český velvyslanec v Paříži Petr Janyška se sám s Pavlem Tigridem mnohokrát setkal:
"Krajanská komunita ho měla velmi ráda, on tam byl velmi znám, Svědectví bylo křižovatkou, kde se všichni setkávali, ty dráhy se protínaly, přicházely sem texty, vytvářely se tu... Pro krajanskou komunitu je to ohromná ztráta."
"Pavel Tigrid byla osoba naprosto mimořádná, české dějiny posledního půlstoletí mnoho takových lidí nemají a bude po něm mezera. Nevím, kým se dá jednoduše zaplnit."
Podobně reagoval i předseda Senátu Petr Pithart, současně ale zdůraznil, že Pavlu Tigridovi se podařilo život skutečně naplnit. Má za sebou obrovské dílo, především pětatřicet let vydávání Svědectví. A jeho práce byla po celá léta totality velkou oporou pro československý disent. Petra Pitharta jsem se v té souvislosti zeptala, zda celá česká společnost uměla dostatečně ocenit všechno to, co Pavel Tigrid vykonal:
"To je těžká otázka. Významná část společnosti určitě ano a řeknu vám, že československý disent by bez něj byl mnohem chudší právě proto, že nám poskytoval tak inspirativní tribunu, jakou bylo Svědectví. Byl to člověk kritický k našim slabostem a nedokonalostem, ale na druhé straně mimořádně laskavý. A to hlavní, co bych snad měl o něm říct a co měl vepsáno i ve tváři, že to byl člověk jednoznačně pozitivně orientovaný. Neříkám optimista, ale pozitivně orientovaný. To je to, co my tady pořád ještě moc neumíme."
Je jistě na místě připomenout alespoň v krátkosti život tohoto významného publicisty, spisovatele a krátce i ministra kultury v kabinetu Václava Klause. V mnohém totiž takřka kopíruje dramatickou historii Československa v průběhu 20. století:
- Pavel Tigrid, vlastním jménem Pavel Schönfeld, se narodil roku 1917 v Praze v židovské rodině. Už během studia práv na Karlově univerzitě ve 30. letech redigoval studentský časopis, což předznamenalo jeho další dráhu publicisty. V roce 1939 odešel před nacisty do londýnského exilu a pracoval zde jako redaktor československého vysílání BBC. Jako krycí jméno zde poprvé použil svou studentskou přezdívku Tigrid.
- Jméno Tigrid oficiálně přijal v roce 1945, když se ze svého prvního exilu vrátil do Prahy. Prakticky nikdo z jeho rodiny v Československu nepřežil holocaust. Až do roku 1948 pak pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, únorový komunistický puč ho ale vyhnal do exilu podruhé. Jeho odchod ze země byl tentokrát dramatický - příkaz StB k jeho zadržení dorazil na hranice sotva pár hodin poté, co se mu na jeho diplomatický pas podařilo hranice překročit.
- Nové začátky v emigraci nebyly snadné, po krátkém působení v mnichovské centrále Svobodné Evropy odešel Tigrid do Spojených států, kde si na živobytí vydělával i jako číšník. Od roku 1956 zde však začal vydávat čtvrtletník Svědectví, který se postupně stal nejvýznamnějším periodikem československého exilu. Od roku 1960 se pak natrvalo přestěhoval do Francie a sem také na příštích třicet let přenesl i vydávání Svědectví.
- V polistopadové éře se Pavel Tigrid zapojil do veřejného života v Československu i - po jeho rozdělení v roce 1993 - v nové České republice. Komentoval zdejší dění, publikoval množství článků i například knihu Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu, ve které shrnuje dějiny Československa. Tigrid vedle Ferinanda Peroutky patřil bezesporu k největším českým novinářům druhé poloviny minulého století.
V naší dnešní krajanské rubrice Vám teď jednu z poznámek, které Pavel Tigrid pravidelně připravoval i pro Český rozhlas, nabídneme k poslechu:
