Po sedmi letech je hotova kompletní reedice Ottova slovníku naučného
Nedávno spatřil světlo světa poslední, čtyřicátý díl Ottova slovníku naučného. Říkáte si, to musí být omyl! Ale není, jen drobná nepřesnost. Jde totiž o reprint dosud nepřekonané české encyklopedie, který od druhé poloviny devadesátých let vydávala společnými silami nakladatelství Paseka a Argo. Herbert Brynda se zajímal o podrobnosti tohoto projektu i o historický kontext vzniku 'oťáku' v 80. letech 19. století.
Počátkem 80. let předminulého století začal Jan Otto intenzivně pracovat na přípravě vydání "velkého konverzačního slovníku". Inspirací mu přitom byl čtrnáctisvazkový Riegrův slovník naučný, jehož vydávání bylo dokončeno v roce 1874. Podle historika Pavla Běliny z Historického ústavu Armády ČR přivedl Jana Ottu k myšlence na vydání slovníku podnikatelské cítění spojené s vlastenectvím:
"Jan Otto se k podnikání dostal jako většina lidí v té době, to znamená, že hledal místo nebo prostor, kde bylo místo pro podnikání. Zjistil, že existuje možnost vydávat učené knihy, že je na tom dokonce možné i vydělávat, že je na tom možné si vytvořit i pozitivní image a nakonec se ukázalo, že vlastně z těch autorů, kteří považovali za čest spolupracovat s nakladatelstvím Otto, tak jako dnes považují za čest spolupracovat s Pasekou, Argem a Lidovými novinami; těch nakladatelství je více. Ti lidé zjistili, že je pro ně společensky výhodné s nakladatelem Ottou spolupracovat, takže když přišel s nápadem, že by mohli encyklopedii vytvořit, tak jednal s konkrétními lidmi, které znal a kteří přivedli lidi další."
Jedním z těchto lidí byl mladý Tomáš Masaryk, v letech 1884-1887 hlavní redaktor slovníku. Přestože se Masaryk kvůli rukopisným bojům práce na slovníku vzdal, za tři roky za sebou zanechal obrovský kus práce. První sešit slovníku vyšel v lednu 1888 a vzbudil obrovský zájem, který způsobil, že se stal doslova všenárodním dílem. Pavel Bělina potvrzuje názor, že v horečnatosti práce na encyklopedii hrála důležitou roli také i jistá negativní kulturní motivace:
"Protože tady určitě byla snaha vymezit se vůči německému prostředí. V té době byla ještě ta rivalita civilizovaná a humánní, teprve až po 1. světové válce se to tady vyhrotilo. Do té doby byli Češi a Němci 'Böhmen', ale jedni měli mateřský jazyk češtinu, druzí němčinu a někteří třeba oba jazyky. Tehdy se ještě ta rivalita udržovala v politicky korektních mezích. I z tohoto hlediska by bylo možné Ottův slovník naučný přiblížit našim posluchačům, včetně těch zahraničních, a říct jim, že je to takový hmatatelný signál, že jsme připraveni znovu soutěžit, být rivaly podle zásad fair play a civilizovanými prostředky."
Na psaní jednotlivých slovníkových hesel se podílelo na 1100 autorů a v jeho redakci působilo přes 52 lidí. Osmadvacetidílný Ottův slovník naučný byl dokončen v roce 1908, po dvaceti letech práce. Slovník měl téměř 29 tisíc stran a zahrnul 186 tisíc hesel. Od roku 1930 pak začal Ottův zeť K. B. Mádl s vydáváním dodatků velkého slovníku, takzvaným Ottovým slovníkem naučným nové doby. V roce 1943 vydávání zastavili nacisté a poslední třináctý díl dodatků tak zůstal nevydán. Po třiapadesáti letech se nového vydání Ottova slovníku ujala společně nakladatelství Paseka a Argo. Milana Gelnara z nakladatelství Argo jsem se zeptal, kdy myšlenka na reedici vznikla:
"Počátky bych kladl tak do roku 1993/94. Ten projekt se ze začátku jevil velmi riskantně, byl tam velký závazek v tom, že když začnete vydávat Ottův slovník naučný, který má čtyřicet svazků, vydáte dva tři a zjistíte že vám záměr nevyšel, že je to naprostá ekonomická šílenost, tak pokud nechcete ztratit tvář, tak musíte pokračovat i kdyby to nakladatelství přivedlo ke krachu. To byl jeden z důvodů, proč jsem se o tom začal bavit s Láďou Horáčkem, o němž jsem už v té době věděl, že je podobný šílenec a že do toho zřejmě půjde."
'Oťák' byl vydán jako reprint, tedy jako přesná kopie prvního vydání. Co to znamená přibližuje opět Milan Gelnar:
"Nakoupili jsme tři sady Ottova slovníku naučného a z těchto tří exemplářů od každého písmene jsme začali zfocovat stránku po stránce; to tedy za nás už dělala tiskárna."
Projekt druhého vydání se oběma nakladatelským domům vyplatil: zájem veřejnosti o ně byl po celých sedm let, kdy slovník vycházel s roční frekvencí pěti svazků.
