Karel Gut: "Čeští hokejisté byli v semifinále Světového poháru vynikající"
Začátek nové sezóny hokejové extraligy a ohlasy na skvělé semifinále Světového poháru proti Kanadě, ve kterém Češi podlehli v prodloužení 3:4. To jsou události, kterými teď žije český hokej. A také o nich jsme hovořili po skončení Světového poháru s českou hokejovou legendou Karlem Gutem, a to právě v den jeho 77. narozenin. Karel Gut, bývalý reprezentační trenér, hráč a bývalý předseda Českého svazu ledního hokeje, trénoval československý hokejový tým, který v roce 1976 vybojoval na vůbec prvním Kanadském poháru (který se pak přejmenoval na Světový pohár) druhé místo. K mikrofonu si ho pozvala Lenka Jansová.
"Opavdu velmi pozitivně. V semifinále jsme bohužel narazili na Kanadu, na největšího favorita soutěže, ale přesto byl ten zápas vynikající. I když jsme v průběhu celého utkání vždycky prohrávali, dokázali jsme vyrovnat na 3:3 tak, že jsme hráli prodloužení. A bohužel v prodloužení měli Kanaďané větší štěstí, i když větší šance jsme měli my. V koncovce je to trošičku už i o štěstí... Výkon to byl ale vynikající a myslím, že toto mužstvo zase získalo velké jméno v Kanadě."
Jak se podle Vás hokej vyvíjel od 50. let do současnosti?
"Sport se, ať chceme nebo nechceme, vyvíjí velmi rychle, je to otázka podmínek, zlepšení výstroje, trénovanosti. To je právě hlavně případ hokeje, který se nesmírně zkvalitnil, takže výkony z tehdejší doby a z dnešní jsou nesrovnatelné. Je to podobné jako v technice: padesát čtyřicet let je opravdu dlouhá doba. O rychlý vývoj hokeje v Evropě se tehdy zasloužili nepřímo sovětští hráči tím, že do hry přišli s velkou kondicí, že donutili ty ostatní přidat na tréninku... Tím jsme se přiblížili kanadskoamerické profesionální lize. Myslím, že český hokej má tři taková 'zlatá opojení'. První je těsně poválečné, kdy jsme získali dvakrát titul mistra světa: generace Zábrodského. Pak jsou to 70. léta: generace Holečků, Pospíšilů, Hlinků. Na prvním Kanadském poháru jsme se dokonce dostali i do finále, ale v prodloužení jsme prohráli 4:5. Na tehdejší dobu to byl pro nás ohromný úspěch a také Kanada nás ocenila, podobně jako ocenila výkon českého mužstva na letošním Světovém poháru. Třetí 'zlaté opojení' je konec 90. let a začátek tohoto století, zlato z Nagana."
Jak jste prožívali v 70. letech zápasy se Sovětským svazem?
"V 70. letech jsem už byl trenér, ale když jsem předtím hrál, tak jsme to prožívali velmi intenzivně. Veřejnost si možná dost často myslela, že je musíme nechat vyhrát, ale nebyla to pravda. Oni byli opravdu od začátku velice dobří. Nás to dráždilo, pro nás byl vždycky velký úspěch, když jsme je mohli porazit, a to se nám v 70. letech dařilo. Mělo to trošičku politický podtext, protože jsme se snažili vyhrát i z toho důvodu, že to bylo proti Sovětům, byla to pro všechny mimořádná motivace."
V 70. letech hrál ve Vašem týmu Ivan Hlinka. Jaké byly podle Vás jeho největší přednosti jako hráče a potom jako trenéra?
"Strávil jsem s ním hodně let, sedm let to byl 'můj' hráč v národním mužstvu a pak, když jsem byl předseda svazu, Ivan Hlinka působil jako trenér. Od prvního poznání jsem viděl, že Ivan je pohodový kluk, ale s velkou vůlí. Vždycky šel za vítězstvím, nikdy nevzdával, takových hráčů není mnoho, kteří dokáží bojovat do poslední chvilky a pořád vidí, že tady šance je. Tohle měl v sobě a tohle pak vyžadoval jako trenér od těch dalších. Kromě toho byl podle mě Ivan vzácný člověk také pro své lidské vlastnosti, byl to kluk do party, udržoval pohodu a měl dobrý kontakt s ostatními. Myslím si, že to využíval i jako trenér v národním mužstvu. Jako hráč chtěl mít vždycky určitý prostor pro sebe a také to umožňoval jako trenér."
Co byste popřál českému hokeji do nové sezóny extraligy?
"Popřál bych to, co jsem přál každý rok: aby se hokejový vývoj u nás nezastavil, aby se dál kvalitně pracovalo s mládeží, protože čím širší bude základna, tím větší bude naděje, že se udržíme ve špičce světového hokeje. Myslím, že našemu hokeji především jde o to, abychom zůstali mezi hokejovou elitou, kde už desetiletí jsme."
