Od tragické smrti I. Hlinky uplynul rok
16. srpna to byl rok, co při autonehodě u Karlových Varů tragicky zahynul Ivan Hlinka, vynikající československý hokejový reprezentant a poté snad ještě lepší trenér české národní reprezentace, kterou v roce 1998 přivedl v japonském Naganu k zisku zlatých olympijských medailí. V dnešní sportovní rubrice, kterou připravil Josef Kubeczka, vzpomeneme na tuto hokejovou legendu.
Ivan Hlinka se na rodil v roce 1950 v Mostě a od šesti let začal hrát lední hokej za Litvínov, kde jeho táta funkcionařil. V šestnácti letech poprvé hrál hokejovou ligu, ve dvaceti se stal kapitánem Litvínova a nastoupil za národní reprezentaci. Při svém hokejovém vytížení stačil vystudoval pražskou Vysokou školu ekonomickou a trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Třikrát se stal mistrem světa, ale snad největším úspěchem jeho kariéry bylo právě Nagano, kde z trenérské lavice dovedl české reprezentanty k zisku historicky prvních zlatých olympijských medailí.
Tragická autonehoda předčasně ukončila výčet úspěchů Ivana Hlinky - fenoména českého, ale i světového hokeje. K prvnímu výročí jeho smrti připravilo pražské Národní muzeum výstavu nazvanou Ivan Hlinka - příběh legendy. Komisař výstavy Vojtěch Scheinost mi osvětlil motivaci jejího zrodu.
"Určitě to byla ta nepříjemná, tragická událost loňského 16. srpna. Nechali jsme tu myšlenku trošičku odležet, protože celá ta věc byla dost citlivá, a potom jsme se obrátili na rodinu Ivana Hlinky, na paní Liběnu Hlinkovou, jestli by vůbec souhlasila s touto myšlenkou, jestli nemá něco proti konání takové výstavy. Byli jsme docela mile překvapeni její vstřícností. Vypadalo to, že měla skutečně opravdovou radost z toho, že na Ivana Hlinku myslíme a že chceme něco takového uspořádat. A tak se vlastně celá věc zrodila."
Jak ta výstava vypadá?
"Výstava je složená ze dvou poměrně samostatných celků. První část přivádí návštěvníka do prostředí ledního hokeje jako takového, čili do prostředí, s kterým Ivan Hlinka spojil celý svůj profesionální život. Druhá část výstavy, poněkud rozsáhlejší, je věnována přímo osobnosti Ivana Hlinky. Člověk tu zažije, přesvědčí se, uvidí ten Ivanův životní příběh od narození až po předčasný odchod."
Odkud jste čerpali exponáty pro výstavu?
"Materiály pochází jednak ze sbírek našich, to znamená ze sbírek oddělení Dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea, bývalého Muzea tělesné výchovy a sportu, které sídlilo dlouhá léta v Tyršově domě na Újezdě, a větší část exponátů, věnovaných přímo Ivanu Hlinkovi, pochází právě z jeho osobní pozůstalosti zapůjčené nám laskavě paní Liběnou."
Můžete vyjmenovat některé zvlášť zajímavé exponáty?
"Určitě je to Ivanova slavná reprezentační 'jednadvacítka', dres, v kterém odehrál spoustu skvělých utkání v národním týmu. Jsou tu jeho medaile, jeho trofeje, které za svou hokejovou kariéru nasbíral, a jsou tu i připomínky jeho osobních zálib, jeho koníčků. Je tady jeho houbařská výbava, jsou tady obrazy, které maloval. Tak že určitě se mají návštěvníci na co těšit."
"Ta výstava má podtitul Ivan Hlinka - hokejista, trenér a člověk, a tak na ní jsou materiály od úplného prvopočátku, Jsou tam fotografie, když se narodil, fotky z teenagerovského věku, kdy se dostal do reprezentace, a pak z jeho hokejové kariéry. Je tam samostatný oddíl Nagana, zapůjčila jsem i bundu, kterou tam měl, tedy vyloženě osobní věci. Pak je tam taková oddychová část, v níž jsou jeho fotografie s Václavem Nedomanským na houbách, jsou tam některé fotky z naší dovolené, jsou tam obrazy, které maloval. Vlastně všechno má pro mně velikou cenu."
Jedním z těch hokejistů, kteří pod vedením Ivana Hlinky zažili snad všechny úspěchy českého hokeje je obránce Jiří Šlégr. Spolu s Jaromírem Jágrem jsou jediní dva Češi, kteří se mohou pochlubit vlastnictvím všech tří nejcennějších trofejí, jež lze v ledním hokeji získat - zlatého prstenu pro vítěze Stanleyova poháru, titulu mistra světa a zlaté olympijské medaile. Zeptal jsem se Jiřího Šlégra, co byl pro něj Ivan Hlinka více - trenér nebo kamarád?
"Hokejový táta. Pro mně to byl člověk, od kterého jsem se spoustu věcí naučil. Samozřejmě tím, že byl můj trenér, tak už to pak přicházelo automaticky. I to, co mi říkal mimo led, se vracelo zpátky ke hře. Na něj zapomenout asi nikdy nepůjde, protože spoustu věcí, které on řekl a v nichž mi poradil, mám v hlavě."
Ovlivnil tedy Váš život i mimo led.
"Určitě. Samozřejmě především hokejový život, ale hokej se neděje jen na ledě. Navíc jsou situace, kdy hráč s aktivním hokejem skončí a bude pokračovat dál s hokejem v zákulisním podání, a i tam jsou ty vzpomínky silné."
Mnozí komentátoři zdůrazňují, že Ivan Hlinka uměl skvělým způsobem skloubit hokejové hvězdy, dát je dohromady, například právě v Naganu. V čem to jeho kouzlo bylo?
"Moje odpověď bude jednoduchá - on byl jeden z nás, nikdy nedával najevo to, že je trenér nebo legenda našeho hokeje, výborný hráč, hokejista, že by měl znamenat víc než my. Naopak, on se prostě cítil jako jeden z nás, jeden z mužstva, a to si myslím je to, čím si hráče nejvíc získal."
Co myslíte, že by řekl o této výstavě?
"Abych řekl pravdu, on tyhle věci neměl moc rád, nerad se někde vystavoval nebo ukazoval, kdo je a jaký je. Myslím si ale, že dnes je správné, aby se tato výstava konala, aby vzpomínka na člověka, který pro tento sport hrozně moc udělal a v hokejovém životě strašně moc dokázal, byla stále živá. Jsem moc rád, že tato možnost tu je, že se to uskutečnilo."
Výstavu Ivan Hlinka - příběh legendy můžete v Národním muzeu v Praze shlédnou do 30. října.
