Karel Veselý - zapomenutý pěvec Národního divadla

Foto: Archiv Národního divadla

Od lidových písní teď přejdeme k opernímu zpěvu. Téměř zapomenutým operním pěvcem, od jehož úmrtí 1. září uplynulo sto let, je Karel Veselý. Muž, který měl, jak se tehdy psalo, tenor vzácné síly a barvy, čistou intonaci a emotivní přednes. Jak se dozvíte, závěr života prožil v Týnci nad Sázavou. Místní muzeum se rozhodlo představit tuto zajímavou osobnost výstavou, kterou připravil předseda Vlastivědného klubu Daniel Povolný, který o Karlovi Veselém řekl.

"Patří k zapomenutým pěvcům Národního divadla. Taková jeho nejznámnější role je Jeník z Prodané nevěsty. Patří mezi první Jeníky, přestože ho nezpíval na prknech Národního divadla, ale v Plzni, kde byl angažován Františkem Pokorným a jeho divadelní společností a bylo to už v roce 1883."

V době, kdy zněl z divadelní scény Veselého hlas, ještě bohužel neexistovaly gramofonové desky a tak se v archívu Národního divadla neuchovala žádná nahrávka tohoto pěvce. I když vytvořil stovky rolí a árie Jeníka zpíval za svoji kariéru nejméně 150 krát.

Pokud je z námo, Karel Veselý se narodil 19. prosince 1861 v Praze, kde se učil jako rukavičkář. Už jako učeň navštěvoval baletní a pantomimické Teatro salone italiano na Královských vinohradech, kde netančil, ale půjčoval divadelní kukátka. Múze však odolat nedokázal.

"Přestože se vyučil, tak nakonec dal přednost právě lehké múze. Učil se u Františka Pivody a právě v tom roce 1883 studia dokončil a sklízel první úspěchy na absolventském koncertu, který ta škola měla."

Které divadlo bylo jeho první štací?

"První byla divadelní společnost Františka Pokorného, která vystupovala v Plzni, později putovala po Čechách a po Moravě a od roku myslím 1885 se František Pokorný stal ředitelem Národního divadla v Brně, takže potom Karel Veselý byl jedna z opor tamního divadla."

Šel doslova z role do role a vystupoval i v operetách. V únoru roku 1886 si ho přijeli do Brna poslechnout ředitel pražského Národního divadla František Adolf Šubert společně s kapelníkem. Brněnské divadlo však nemělo za Veselého náhradu a tak zpíval v Národním na zkoušku jako Manrico ve Verdiho Trubadúru. V roce 1887 se stal řádným členem Národního divadla. Kritika ho nešetřila, zato diváci ho milovali.

"Přestože prošel několika školeními, tak se kritiky shodují v tom, že ten jeho hlas byl spíše naturální. To znamená, nebyl příliš školený, spíše přirozený a měl určité nešvary, které mu byly vytýkány. Spíš si myslím, že ta opereta mu byla bližší. Na druhé straně mu byl také vytýkán jeho herecký talent, lépe řečeno, že se po tom jevišti pohyboval tak nějak toporně, že trošku přeháněl některá gesta. Dokonce v pozdější době mu vytýkali, že z lyrických rolí vytváří role hrdinné. Po odborné stránce se nedá říce, že by ho ta kritika měla ráda. Ale o to víc ho měli rádi posluchači, kteří mu lecos vzhledem k jeho hlasu odpustili."

S Jeníkem z Prodané nevěsty slavil úspěch i ve Vídni. Jeho bodrého a humorného vesnického chasníka vídeňská kritika přijala. Dokonce ho přirovnávala k Fritzi Schrödterovi, tenoristovi dvorní opery. Poněkud odvrácenou stranou pěveckých úspěchů byl však jeho bohémský způsob života.

"Dá se říct, že od prvopočátku nebyl příliš uspořádaný. Co se týče jeho prvních posluchačů, tak se traduje, že chodil s kamarády po hospodách a tam se projevoval svým hlasem, než přešel na divadelní prkna. A v takovém nezřízeném životě pokračoval i během své následující pěvecké kariéry, takže téměř permanentně vězel v dluzích. Měl vydanou exekuci na plat, prostě s těmi financemi neuměl moc zacházet. To se později projevilo na jeho zdraví, protože od roku 1901 měl zdravotní problémy. Měl glykosurii, pravděpodobně náběh na cukrovku. S tím se léčil v Karlových Varech. V roce 1902 se u něj projevila choroba hlasu. V podstatě už jednou to prodělal v roce 1888. Tehdy měl problémy několik měsíců. Paradoxně, když se uzdravil, tak ten jeho hlas se stal takovým zvučnějším a jasnějším."

Karel Veselý se nikdy neoženil, při svém bohémském životě se však ženám rozhodně nevyhýbal.

"Snad nebudu příliš indiskrétní, když prozradím, že je doloženo, že byl donucen soudem uznat otcovství jednoho dítěte a musel finančně přispívat jednak na porod, na jeho existenci a posléze i na pohřeb nemanželského dítěte."

Zdravotní problémy však pokračovaly. V roce 1902 byly už závažné a rok nato u něj byla zjištěna tuberkulóza. Nakonec byl dán do penze a úchýlil se do ústraní, téměř všemi zapomenut.

"Pravděpodobně na radu své tety Albíny, která se provdala do Týnce nad Sázavou, tak odešel do tohoto města a tam nalezl azyl u hajného Hromádky, který bydlel v nedaleké hájence Taranka, která je v asi necelý kilometr od Týnce, směrem na Benešov a tam tak říkajíc dožil poslední svůj rok života, než 1. září 1904 zemřel."

Do hájenky za ním pravidelně docházel jeden z jeho posledních přátel doktor Maxera z Týnce, sám také veliký hudebník. Za slavným pěvcem chodil nejméně dvakrát až třikrát týdně a léčil ho zadarmo. Karel Veselý chorobě nakonec podlehl.

"Podle pamětníků následoval samozřejmě okázalý pohřeb, kde se objevili přátelé a příznivci. Později, před první světovou válkou, docházeli na hrob a pokládali kytice. Pak ten zájem začal opadat. Někdy v 20. letech potom ta původní deska byla nahrazena další, kterou věnovalo Národní divadlo. V roce 1961 tu byla instalována 3. deska a mezi tím se o ten hrob starali místní občané."

Z Národního divadla dlouhá léta hrob navštěvovala Gabriela Horvátová. Jak šel čas, chodilo ke hrobu nakonec jen pár studentů nebo učitelů. Většina lidí o slavném pěvci neví. Jak dodává Daniel Povolný, výstava možná situaci trošku změní. Měnit se začal i hrob Karla Veselého, který je v Týnci jediným, kde je někdo tak slavný pochován.

"Současná úprava toho hrobu je ze září loňského roku, kdy jsme společně s městským úřadem v Týnci, od kterého jsme získali grant, nechali zřídit nový hrob. Národní divadlo nám vyšlo vstříc tím, že nám umožnilo studovat materiály a na základě toho jsme pak v městském muzeu připravili takovou malou expozici o jeho životě i o jeho smrti."

Dnešní sváteční relace Radia Praha je u konce. Připomněli jsme si dvě osobnosti, které nejsou tak známé jako slavní skladatelé, jejichž výročí připadá na tento rok. Mnoho lidí Františka Sušila a Karla Veselého už dnes nezná, i když patřili ve své době ke slavným mužům. Záznam s hlasem Karla Veselého se nedochoval. Árie, které zpíval, jsme si alespoň připomněli prostřednictvím jiných operních pěvců.