Chci ještě žít
Chci ještě žít. Tak zní nejen název působivé výstavy fotografa Jana Šibíka, ale také humanitární akce na pomoc lidem nemocným AIDS. Výstavu doprovází dokumentární film, který kromě Šibíka připravili Marek Vítek s Radanem Špronglem. Projekt přiblíží Martina Lustigová.
Jedním z cílů projektu je shromáždit finanční prostředky na fungování regionálního centra pro léčbu AIDS v ukrajinské Oděse. Celá akce je inspirována úspěchem sbírky na pomoc dětem ze Sierra Leone z roku 2000, kterou rovněž organizoval Jan Šibík. Tehdy se vybralo přes milion korun.
Co Jana Šibíka přivedlo na Ukrajinu a přímo do Oděsy?
"Já jsem měl v Kyjevě výstavu fotografií. Setkal jsem se tam s místním fotografem, který mi řekl: ´Odjeď do Oděsy, tam je děsná situace ohledně AIDSu, byla by to zajímavá reportáž.´ Za minulý rok jsem tam byl pětkrát. Seznámil jsem se tam s Martinou Zikmundovou, která tam rok pracovala v rámci programu OSN, který pomáhá těmto lidem. A taky díky ní jsem pomalinku získal důvěru těchto lidí."
Výstava, na níž si zájemci mohou prohlédnout pětadvacet Šibíkových fotografií, potrvá ve stanu v horní části Václavského náměstí do 29. listopadu. Akce ale zbouráním stanu nekončí. Šibík chce fotografie zapůjčit dalším městům. Už nyní má několik nabídek na zorganizování výstavy.
"Chci dál vybírat peníze pro lidi, kteří mají AIDS, protože ta situace je tam opravdu tragická. Nedostává se jim základních léků a tím, že nemají tyto léky, se jim zkracuje délka života. Kdyby měli dostatek léků, tak s pozitivitou mohou žít i patnáct let, takto jenom třeba pět sedm let."
Jaký ohlas má výstava tady, v Praze na Václavském náměstí?
"Ohlas se zvětšuje, chodí čím dál tím víc lidí, ale musím přiznat určité zklamání, protože před čtyřmi lety jsem organizoval podobnou akci, která se jmenovala Podejte ruce dětem ze Sierra Leone, a vybírali jsme denně 31 tisíc korun. Teď vybíráme asi 6 tisíc korun. Nemůžu se ubránit dojmu, že u nás má plno lidí ještě takové schéma, že má pocit, že Ukrajina je Rusko, že ti lidé si za tu nemoc můžou sami, že to dříve byli narkomani a prostitutky. Docela s tímto názorem bojuji."
Záběr akce má být co nejširší: má nejen pomoci nemocným, ale chce mít i informativní a preventivní účinek. Proto organizátoři vítají, když přijdou například učitelé se svými třídami. Důležité podle nich totiž je o problematice AIDS hovořit a nebránit se poznání základních faktů. Nemoc AIDS nezná hranice států. Například v České republice bylo podle nejnovější statistiky národní referenční laboratoře pro AIDS k 31. říjnu evidováno 716 HIV pozitivních lidí, přičemž nejvíce jich bylo zaznamenáno v Praze. U 181 pacientů již nemoc AIDS propukla. Onemocnění dosud podlehlo 109 Čechů.
