Capoeira zkouší zlákat i Čechy k tanci a boji
Exotikou, tajemnou historií a možností odreagovat se, tím vším přitahuje mladé lidi z různých koutů světa brazilská capoeira. Toto bojové umění, spojující v sobě prvky tance a akrobacie, pravděpodobně vytvořili na americkém kontinentu afričtí otroci, přivezení k práci na plantážích. V tvrdších dobách jej využívali gangsteři na periferiích Rio de Janeira při svých potyčkách s břitvami. Dnes je capoeira provozována jako módní rekreační sport ve po celém světě a před pěti lety se dostala i do Česka. Na kurzu pro veřejnost, pořádaném v Praze, natáčela Sabina Vrbková.
Sedmadvacetiletý manažer Richard Luňák vnímá capoiru jako odreagování po celodenním stresu. O málo mladší Nikola toto bojové umění naopak bere jako průpravu do života. "Člověk se učí být ostražitý vůči svému okolí a reagovat pružně. Ostré lokty se dnes hodí."
Jak vlastně kurzy capoiry probíhají? Po hodině a půl tréninku všichni zúčastnění vytvoří kruh, zvaný "roda", uprostřed kterého dvojice ritualizovaným bojem předvádí, kdo je lepší bojovník. Ostatní k tomu zpívají a hrají na hudební nástroje. Prostředí tělocvičny popisuje Richard Luňák: "Mezi ribstoly stojí buben, nazývaný "atabak". Vedle něj je "berimbau" - vypadá jako jakýsi luk, na který se nasadí tykev, ozvučující nástroj. Sólista začne zpívat a ostatní se přidají na refrén. Capoeira se hrála a hraje v brazilských ulicích. Do třicátých let 20.století byla zakázaná a "roda" vlastně funguje jako hradba lidí, přes kterou není vidět. Jakmile capoeiristé dostali echo, že se blíží ruka zákona, tak změnili rytmus a boj proměnili v tanec - sambu."
