Eurovolby a fakenews
Řada politiků varovala před dezinformacemi v rámci kampaně před evropskými volbami. Jakou roli sehrávají lživé zprávy v Česku? Na otázky Rádia Praha odpovídá Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.
Spolupracujete i s portálem Manipulátoři.cz a monitorujete český tisk. Zaznamenal jste Fake news přímo zacílené na volby do Europarlamentu?
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Pokud se zaměříme na konkrétní příklady dezinformací v českém prostředí, můžeme označit za mýty o Evropské unii různá nařízení, která ale nemají s Evropskou unií nic společného. Velkým tématem v České republice je samozřejmě migrační problematika a její krize. Ta je sice v evropském prostředí už za zenitem, ale v českém virtuálním prostředí stále žije. Například uveřejňují fotky vytržené z kontextu, které se připisují do nějakých českých měst, že „Takto vypadají česká města, Toto nám přikazuje Evropská unie, Budeme islamizováni a Jen tato strana vás zachrání, tak jí volte do Evropského parlamentu.“ A pak samozřejmě v České republice je to obrovské téma dvojí kvality potravin, kdy řada lidí žije v přesvědčení, že jíme podřadné potraviny. Samozřejmě ta dvojí kvalita existuje, ale ta je i z trochu jiných důvodů, než že by nám to Brusel nařizoval.
Ale asi nejde popírat, že tu v řadě případů není stejná kvalita potravin jako v západní Evropě?
Kdo je hlavní cílovou skupinou Fake news v České republice?
Hlavní skupinou konzumentů nebo i šiřitelů těch dezinformací jsou lidé, kteří jsou z nějakého důvodu nespokojeni se stávajícím stavem, protože se jim třeba v Evropské unii žije podle jejich názoru špatně. Evropská unie může za nějaké jejich neúspěchy. Jsou nespokojení, volají po nějaké změně, po vystoupení z Evropské unie a podobně. A jsou to lidé, kteří, řekněme, stojí níže v tom sociálním a ekonomickém postavení. A to také často doprovází nižší úroveň mediální gramotnosti. Jsou to lidé vesměs starší, jedná se podle průzkumu častěji o ženy a o lidi, kteří mají nižší úroveň vzdělání, nižší úroveň příjmů a jsou více zranitelní.
Nakolik produkuje Fake news konkrétní politická strana, aby přilákala voliče?
Pokud se na ně zaměříme v tom mediálním prostoru, vidíme přiznanou činnost jednotlivých politických stran a hnutí. Pokud je ta činnost přiznaná, vidíme, že ta strana nebo hnutí šíří nějaké dezinformace. Takto se snaží nakrmit cílovou skupinu a nějak jí mobilizovat pro vlastní podporu. Pak jsou samozřejmě ty nepřiznané kampaně, které se tváří jako že to jsou nějaké aktivistické projekty, že s tou danou konkrétní stranou nemají nic společného, jsou to často anonymní stránky na Facebooku, ale ve skutečnosti pokud se na to zaměříme nějakou investigací, snažíme se zjistit, i když je to anonymní, kdo za tím stojí, tak najdeme často osoby, které jsou buď členy nebo významnými podporovateli toho či onoho uskupení. A pak jsou zde samozřejmě nějaké projekty, které známe například z amerických voleb 2016, kdy se jednalo vyloženě o volební dezinformační byznys.
Role Ruska v dezinformační kampani
O ruském zásahu do eurovoleb mluví nejen komisařka Jourová, ale celá řada představitelů jednotlivých států Evropské unie. Obavy vyjádřili ředitel bezpečností informační služby pan Koudelka. A Rusko je jednoznačně nejvýznamnějším zahraničním aktérem, který má nějaký zájem na výsledku evropských voleb. Snaží se, aby ty jeho řekněme koně získali vyšší pozici v evropském parlamentu. Takže ten zájem tam skutečně je, a pokud se zase ohlédneme do minulosti, tak jsme viděli různou podporu, ať už finanční v případě Marine le Pen. Různou informační podporu, ať už se jedná o kybernetické útoky na jednotlivé instituce, na jednotlivé politické strany a podobně. A samozřejmě masivní šíření dezinformací.
A kdo může být těmi koňmi v České republice?
Pokud se zaměříme tedy na nějakou podporu Ruska vůči jednotlivým politickým subjektům v České republice, není to nic, co by se lišilo od ostatních evropských zemí. Jsou to strany nějakých extrémů, ať už pravého či levého extrému, které jsou dlouhodobě nakloněny politice Kremlu. Zde můžeme vidět třeba velkou náklonnost toho proruského informačního prostoru, který přejímá různé narativy ruské státní propagandy, a který se potom objevuje na těchto webech, a tyto weby potom zase propagují právě tyto euroskeptické strany, které se snaží více o rozdrolení Evropské unie, vystupování z Evropské unie a podobně.
Máte seznam těch webů?
Když opustíme Rusko, kdo ještě zvenku může chtít ovlivnit evropské volby v České republice?
Rusko jako nejvýznamnějšího aktéra, který má tu nejvyšší ambici, zmiňuje i ředitel Bezpečnostní a informační služby. V poslední době se stále více mluví o vlivu Číny na evropskou politiku a s politikou je samozřejmě spojena i problematika voleb. Ale ten přístup je trošku jiný, protože Rusko sází vyloženě na nějaké své koně, které se snaží dosadit do svých funkcí, zajistit jim vyšší volební výsledek. Zatímco čínský přístup je takový, že víceméně kultivuje ty politiky, kteří jsou už v jednotlivých funkcích, a zve je na různé návštěvy Číny a uspořádává jim různé takové radovánky.
Volební účast
Účast týkající se evropských voleb je v České republice tradičně nízká, ani tento rok se neočekává nějaká závratná. Pohybuje se mezi 20-30%. To je velká možnost právě pro ty marginální, řekněme až třeba extremistické strany, že dokážou zmobilizovat několik tisíc hlasů. Nehraje se jenom o překročení 5% hranice, ale hraje se také o samotný příspěvek, takže tyto strany nebo hnutí se snaží právě pomocí různých emotivních či nepravdivých sdělení motivovat lidi, aby k volbám přišli a dali jim svůj hlas. Ve výsledku pár tisíc hlasů může znamenat to, že ta strana nebo politický subjekt si přijde k velmi zajímavým penězům.
Pokud se člověk chce vyhnout ovlivnění dezinformacemi, jak by měl postupovat?
Je důležité zapojit rozum a ne emoce, protože řada těch dezinformací cílí především na emoce, ať už je to strach anebo nenávist. Lidé potom jednají zkratovitě. Nechat si odstup. Pokud něco takového dorazí třeba na mojí facebookovou stěnu a podobně, tak je třeba odejít na 5 minut a udělat si kávu a potom se k tomu s klidnou myslí vrátit, než že budu všechno přeposílat rychle dál. A samozřejmě je zde i nějaké kritické myšlení, kdy se podívám do nějakých jiných zdrojů, jestli je to skutečně pravda nebo ne, jestli už tu věc někdo vyvrátil, jestli se jí věnoval. A samozřejmě si můžu udělat i sám svoje vlastní šetření, kdy se podívám na jiné zdroje. Když mi například bude někdo tvrdit, že toto je výsadek amerických vojáků u ruských hranic, a budou na tom obrázku třeba palmy a tropické pláže, tak z toho asi můžu usoudit, že to nějaký výsadek u ruských hranic asi opravdu není. Ale to procento lidí, kteří dokážou i takové triviální věci zhodnotit je dosti malé a spousta lidí věří tomu, co je tam napsáno, co je tam řečeno, protože se dostanou ať už absencí toho kritického myšlení nebo čím do zatmění mysli a jednoduše tomu uvěří a posílají to všechno dál.
