Dobytí jižního pólu jako celoživotní zážitek
Extrémní podmínky a teploty až mínus 30 °C rozhodně neodradí některé dobrodruhy od zdolání jižního pólu. Na nejjižnější bod země se dá dostat několika způsoby. Kromě leteckého výletu přímo na geografický jižní pól je možné absolvovat expediční výpravy různých náročností. To si vybral Pavel Sehnal, který se stal prvním Čechem, který byl na severním i jižním pólu a má na oba sportovní výkony oficiální certifikát.
„Fyzické podmínky jsou těžké, především velká únava. Je to šest až osm hodin pochodu denně. Největší psychická zátěž je stres z chladu, mrazu a prázdnoty, která nutí člověka, aby tu věc nějakým způsobem překonával, aby se v těle probudila potřeba cestu dokončit, najít v sobě to odhodlání."
Cestu dokončilo 6 lidí z 9
Cesta na jižní pól trvala celkem 8 dní, účastníci výpravy museli na lyžích se speciálním vázáním ujít přibližně 120 km. První den ušli okolo 6 km. Poté postavili kemp, aby se aklimatizovali. Každý další den se přiblížili ke geografickému jižnímu pólu o 15 až 20 kilometrů. Ze skupiny 9 dobrodruhů cestu dokončilo jen 6. Tři lidé se museli v průběhu cesty vrátit z důvodu únavy a vyčerpání. Mezi nimi byl i jeden průvodce. Od druhého dne pochodu se všichni členové skupiny střídali ve vedení skupiny, samozřejmě i jediný Čech ve skupině Pavel Sehnal: „Člověk měl na prsou držák buzoly. Vždy naměřil směr jih, vybral si na horizontu kus nějakého ledu a k tomu zamířil. Když tam došel, znovu naměřil další azimut a takto se pohyboval dopředu."Každý večer museli členové expedice postavit stany, kde přenocovali a načerpali síly na další den.
„Stan postaví dvojice za pět až deset minut. Poté je potřeba obsypat stan sněhem, a v předsíni stanu udělat prohlubeň, aby se člověk mohl ve stanu posadit nebo postavit. Ve stanu jsou tři dospělí chlapi, není tam dostatek místa a být pořád na kolenou není příjemné. V předsíni se tedy člověk může postavit, obléknout, vyndat si boty a dát si je usušit."I na jižním pólu se svačí, obědvá a večeří
Jižní pól se pohybuje okolo 3000 metrů nad mořem. Nad póly je ale nižší atmosférický tlak, proto podmínky odpovídají nadmořské výšce 4200 metrů.
Kvůli řídkému vzduchu a extrémnímu suchu je nutné dodržovat pitný režim, vysvětluje Pavel Sehnal: „Jídlo jsme se si vezli s sebou, takže zpravidla ke snídani byla sušená strava zalévaná vodou, pak dvě svačiny, většinou rozinky, oříšky, nějaké tyčinky. V poledne jsme si dali nudlovou polévku zalitou horkou vodou z termosky. Odpoledne dvě svačiny, opět rozinky, oříšky a večer sušená rýže, nebo sušené jídlo v hliníkových sáčcích. S sebou jsme měli benzinové vařiče. Každé ráno jsme museli hodinu vařit vodu, abychom měli připravené pro každého účastníka expedice tři litry vody na den. Kvůli vysokému suchu ovzduší spotřebuje člověk hodně vody. Je to otázka nadmořské výšky. Je potřeba vodu doplňovat, aby nedošlo k dehydrataci organismu."
Na jižním pólu s rozepnutou bundou
Všichni členové si po celou dobu výpravy museli dávat pozor, aby se nezpotili. Pokud by se tak stalo, hrozily by jim omrzliny.„Spousta lidí si myslí, že když jde na severní nebo jižní pól, že si oblékne všechno teplé oblečení, co má. Není to tak, protože člověk by se zpotil. Takže během toho pochodu je potřeba být oblečen spíš lehce, nechat si na bundě otevřený zip a podobně, aby se vlhkost, kterou člověk vygeneruje, mohla odpařit a poté se člověk do sucha a do tepla oblékne až v době přestávek,"říká Pavel Sehnal.
Po 8 dnech výpravy 13. ledna 2019 dobyla výprava jižní pól. Tam členové skupiny strávili nějaký čas, poté byli dopraveni letecky zpět do tábora a následně další den do jižní části Chile.