Na modelu železnic najdete i datla ve velikosti kmínu
Houkající vláčky, nádraží, krajina jako živá. Modely železnic se stále těší velké popularitě a výstavy s vláčky lákají. Klub železničních modelářů Praha - Bubny funguje už dvacet let a pravidelně pořádá výstavy. V posledních letech také v Národním zemědělském muzeu. Součástí modelů jsou i repliky historických nádraží nebo bunkrů.
"Trávíte hodně času tím, že se na to místo jezdíte dívat, jdete si to zaměřit, nafotit, pátráte v archivech a podobně. Já mám rád dobu první republiky. Tomu se snažím uzpůsobit provoz i vzhled budov. Na kolejišti mám udělanou zastávku Dobré pole. Je to hraniční trať mezi Rakouskem a Československem. Po anšlusu Rakouska se tam dodělávalo ještě na poslední chvíli opevnění ze strany Rakouska. Trať je lemována atypickými řopíky. Je tam například dvoupatrový řopík, což je malá pevnost pro sedm vojáků. Řopík je odvozen od názvu Ředitelství opevňovacích prací. Na té trati jsou podle výkresů tři dochované bunkry."
Bunkry na modelech mají dokonce otevírací dveře. Je zajímavé pozorovat reakce lidí, když jim modeláři předvádí různé vychytávky, uvedl další modelář Václav Pacholík.
"Jenom doplním, že v modelovém měřítku je ten datel ve velikosti kmínu, a poznáte ho tak, že má červenou čepičku," dodal Michal Janíček.
Z modelů se dají sestavit tratě, které měří desítky metrů
Na modelech se střídají úseky imaginární krajiny a konkrétní nádraží. Naposledy přibyl Tachov. Na úzkorozchodné železnici je model nádraží Koněprusy, nádraží Hůrky u Jindřichova Hradce. Modeláři se soustředí na detaily. Není to jenom oživlá historie na kolejích. Jsou tu koupaliště, žába u rybníka, nebo tu můžete vidět šplhat horolezce, uvedl Václav Pacholík.
"Železnici jsme začali budovat před dvaceti lety. Na jednotlivých dílech je tak vidět vývoj železničního modelářství. Před dvaceti lety byly úplně jiné technologie, jiné materiály. Poslední moduly, díly a nádraží, které děláme dnes, jsou úplně jiné, z jiných materiálů. Každý díl někomu patří. Ale ne každý dělá na své dílu úplně všechno. Někdo umí dobře udělat koleje, někdo elektřinu. Navzájem si vypomáháme. Máme třeba členy, kteří umí dělat výborně krajinu, trávu, stromy nebo budovy. Jiní umí sehnat dobré podklady. Jsou mezi námi lidé, kteří mají vztah k železnici nebo na ní pracují. Dokáží proto poradit s předpisy a normami, a říct, jak to na železnici funguje, aby model byl opravdu podle skutečnosti."
A co dělají modeláři mezi výstavami?
"Připravujeme jednotlivé díly, kterým říkáme moduly. Pak na ně položíme koleje, zapojíme elektriku, a pak na nich budujeme krajinu. A tím se bavíme celý rok mezi výstavami. Když složíme k sobě díly úzkorozchodné tratě, tak měří kolem 50 metrů a železnice s normálním rozchodem má délku už přes 70 metrů," dodal Václav Pacholík.
