Nové CD mapuje zlatou éru Poutníků
Skupina Poutníci vydala CD s největšími hity své zlaté éry. Ta spadá do let 1983 až 1991. Vítězí na Portě, dostávají ceny, vyprodávají pražskou Lucernu. Jejich Panenka se zpívá u táboráků.
"Svůj první koncert měli Poutníci 4. prosince 1970 v Brně. Já osobně hraju v této kapele od roku 1980."
Kolik lidí za 45 let prošlo kapelou? Máte to spočítané?
"Spočítané to nemám, ale odhaduji to na 20 až 30. Současná sestava spolu hraje asi 6 let."
Pojďme vypíchnout největší jména, která prošla Poutníky. A že jich je.
Po odchodu Roberta Křesťana začínali Poutníci od píky
Sestava Poutníků z konce 80. let slavila úspěchy. Vydala 5 CD, jezdila po Evropě, dvakrát dostala ocenění za nejlepší neamerické CD roku v USA. V Československu plnila sály a odehrála stovky koncertů. V létě 1991 tahle sestava končí.
"Jak jsem už říkal, měl jsem štěstí, že jsem přišel v době, kdy do kapely přišel Robert Křesťan, tedy rok po něm. Všechno je poprvé, všechno je krásné. Vyhrávali jsme Porty, vydávali první desky, měli vyprodané koncerty. Pak přišla krize. Robert s Lubošem Malinou odešel, založil kapelu Druhá tráva. Začínali jsme od píky. Zkusili jsme štěstí se zpěvačkou Hankou Černohorskou. Vydali jsme s ní jednu desku, která se jmenovala Je to v nás. Já ji považuji za jednu z těch lepších. Já jsme pak hrál kromě Poutníků se slovenskou kapelou, která si říkala Fragment. Poutníci byli takoví upozadění, ale pak jsem se rozhodl vrátit zpátky k Poutníkům a rozjet to naplno. Myslím, že současná sestava je po té křesťanovské druhá nejlepší. Instrumentálně jsou všichni ti mladí kluci výborní. Měli jsme štěstí, že jsme si našli nového zpěváka Jakuba Bílého. Má podobnou barvu hlasu jako Robert Křesťan. Jsem s touto sestavou spokojený, ale rád vzpomínám na ty začátku z 80. let."
I po 47 letech mají Poutníci přes sto koncertů ročně
"Nechci se chlubit, ale je to všechno moje zásluha, že hrajeme často. Když nehrajeme, tak sedím od rána do večera na telefonu. Když jsme hráli v jižních Čechách, přišla se na náš koncert podívat Pavlína Jíšová. Po koncertě jsme vzpomínali na 80. léta, kdy byl folk nahoře. Nebyl to menšinový žánr, jako dnes. Spíš ovládal scénu české populární hudby. Mysleli jsme si, že to bude pořád. Člověk byl takový bezstarostný, pořád bylo vyprodáno. Měsíčně minimálně deset koncertů. Pak přišel po revoluci pokles. Asi je to normální, asi to tak mělo být. Když je člověk zvyklý hrát v kapele, na kterou chodí spousta lidí, a pak to trošku klesne, tak si na to těžko zvykám. Mladí kluci, co se mnou hrají, tak ti nikdy nezažili vyprodanou Lucernu nebo koncerty v Teplicích, kde se do sálu vešlo 900 lidí. Dneska když přijde na koncert 100 lidí, tak je to pro ně úspěch. Z toho psychologického hlediska to mají jednodušší. Já se s tím hůř srovnávám. Jednak jsem starší, a jednak jsem zažil ty plné sály. Ale už jsem si taky zvykl. Říkám si, že to tak má být. Je to menšinový žánr, co s tím naděláme."
"V průměru 100 až 120."
To vůbec není málo, a lidi na koncerty stále chodí.
"Chodí, samozřejmě. Ale návštěvy jsou takové rozkolísané. Někde přijde čtyřicet lidí, někde sto, někde dvě stě. A když mluvím se svými kolegy, a mohou to být hvězdy jako Žalman nebo Nezmaři, tak i těm návštěvy klesly. Dřív jsme zažívali narvané sály, ale zase ta atmosféra nebyla taková jako dneska. Lidi na to chodili, protože to znali z televize, rádia, četli o tom v novinách. Dneska chodí skuteční fanoušci téhle muziky," uvedl Jiří Pola v rozhovoru s Tomášem Peterkou v pořadu Regionální scéna.
