Náhrobek svaté holčičky je opředen legendami
Tajemná vycházka se svíčkami, čtení u hrobu sv. holčičky a překvapení pro návštěvníky. Tak bude vypadat komentovaná dušičková prohlídka Malostranského hřbitova v Praze. Ten je národní kulturní památkou. Vždycky působil tajemně. Cestující v tramvaji, která kolem hřbitova projíždí, nakukovali z oken na staré náhrobky i stromy. Vše porostlé kobercem břečťanu.
"Tento náhrobek patří jisté Anně Degenové, tříleté holčičce, která zahynula v roce 1851 nešťastnou náhodou při pádu z okna. Náhrobek je opředen mnoha legendami. Vypráví se, že tato holčička rozdávala dětem své hračky. S chudými se dělila o jídlo. Když zemřela, tak truchlili všichni sousedé, i lidé z Košíř a Smíchova. Vyprávělo se, že její duše byla duší anděla, který se nedopatřením dostal na svět. Pánu Bohu se zželelo tohoto anděla, který musel trpět zlem, a rozhodl se osvobodit jeho duši právě tím, že způsobil ten osudný pád z okna."
Jak náhrobek vypadá, ví se, kdo ho vytvořil?
"Na náhrobku leží a odpočívá dítě, pod hlavou má polštář. Autorem pomníku je sochař Josef Max."
Legenda inspirovala nejen Františka Kožíka, ale také Jakuba Arbese, který napsal tajemný příběh Sivooký démon. Nevíme už, co je legenda, a co pravda. Až do poloviny 20. století však nechávaly děti na náhrobku kytičky a papírky se svými přáníčky. O Dušičkách je náhrobek i dnes pokrytý svíčkami.
Hřbitov se stal inspirací pro Jana Nerudu
"Přesné datum je rok 1680, ale následující jedno a půl století se příliš nevyužíval. Vlastně jenom v čase morových epidemií. Založení samotného Malostranského hřbitova se událo za císaře Josefa II. v 80. letech 18. století," dodal Pavel Fabini.
Na Malostranském hřbitově je řada pozoruhodných pomníků. Za to můžeme děkovat sochařské rodině Platzrů. Malostranský hřbitov je také významným pohřebištěm. Jsou tu hroby malíře Hellicha, hudebního sklalatele Tomáška, architektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dienzenhoferů, Antonína Mánese nebo Františka Platzera. Pohřbeni tu byli i rodiče Jana Nerudy. Právě Malostranský hřbitov se stal inspirací pro jeho báseň Hřbitovní kvítí.
Kdo tu byl v minulosti, dneska hřbitov téměř nepozná
První český nápis na zdejším náhrobku pochází z roku 1795 a je na hrobě jisté Doroty Hámové. Poslední pohřeb se tu konal roku 1884. Pochována byla Kateřina Ebenstreitová, žena trafikanta z Říčné ulice. Pak začal hřbitov chátrat. Plán později dokonce počítal s likvidací hřbitova a jeho zástavbou. Proti tomu se postavil spisovatel Jakub Arbes. Hřbitov byl zachráněn. O svoji existenci bojoval ještě několikrát. V roce 1968 byl prohlášen za kulturní památku.
"Oproti minulému století můžeme říct, že výrazně změnil svou tvář. Už není zdaleka pokryt v takovém rozsahu břečťanem. Stromy byly prokáceny, byly vysázeny nové lípy. Určitě návštěvník, který přijde navštívit tu kulturní památku, a už zde byl v minulosti, tento hřbitov téměř nepozná."
