Jsou Dušičky, lidé vzpomínají na zemřelé
Památku zemřelých uctí každoročně osmdesát procent Čechů. Ale jen pětina z nich se vydává na hřbitovy přesně 2. listopadu, na který Památka zesnulých, lidově Dušiček, připadá.
Lidé hřbitovy navštěvují průběžně a hroby se za uplynulý týden zaplnily svíčkami, věnci a květinami. S prosbou, aby nechodili na hřbitovy pouze v jeden den, se na ně obrátili i správci hřbitovů. Letos se kvůli koronaviru nekoná ani obvyklá slavnostní bohoslužba v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
O Dušičkách lákají pozoruhodné náhrobky i příběhy
V Česku existuje řada pozoruhodných hřbitovů, které mají unikátní sochařskou výzdobu. V jiných letech se pořádaly i komentované dušičkové prohlídky. Například nejnavštěvovanějším náhrobkem na Malostranském hřbitově, je náhrobek "Svaté holčičky".
Legendu o jejím životě popsal František Kožík v knížce Svatá holčička. Náhrobek patří Anně Degenové, tříleté holčičce, která v roce 1851 zemřela při pádu z okna. Vypráví se, že rozdávala dětem své hračky a že její duše byla duší anděla, který se nedopatřením dostal na svět.
K Dušičkám patří i lidové pověry a zvyky. V Česku se například věřilo, že duše v předvečer Dušiček vystupují z očistce, aby si odpočinuly od útrap. Na svátky se pekly takzvané "dušičky" či "kosti svatých". Byly to bochánky nebo rohlíky ve tvaru kostí, jimiž se kdysi obdarovávali pocestní nebo žebráci u kostela.
Dýně se vyřezávají i v Česku
Tradice vzpomínky na zemřelé je velmi stará. Zavedl ji už benediktinský opat Odilo z francouzského kláštera Cluny po roce 998. Od 14. století zdomácněla i v Římě. Historickým předchůdcem Dušiček u pohanských Slovanů byly oslavy a hostiny přímo na nekropolích předků.
V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a nový rok, svátek Samhain. Podle keltské tradice se duše zemřelých vracely domů a jejich příbuzní jim svítilnami z vydlabaných řep pomáhali na cestě do podsvětí. Oblékali se do hadrů a malovali si obličeje.
Tady je vidět podoba s Haloweenem, který se slavil večer 31. října. První zmínky o něm sahají do roku 1745. Název pochází ze staroangličtiny ze slov All Hallow’s Eve, které se lidem podařilo zkomolit. Ve finále vzniklo slovo Halloween.
Svátek je to původem keltský a jeho tradicí bylo chodit od domu k domu napříč celou vesnicí v převlečení za duchy, kteří měli symbolizovat duše zesnulých a vykoledovat si trochu jídla.
Halloweenské akce, známé z anglosaských zemí, se konají i v Česku. Nejvíc se ujalo vyřezávání dýní, které zdobí nejednu zahradu a jejich fotky plní sociální sítě.
