Vejdi do chrámu svatého mučedníka Víta, kde odpočívá tělo svatého mučedníka Václava…
Slova jedné z václavských legend jsme si dali do titulku dnešního svátečního vysílání. Je Velký pátek, den, kdy byl podle křesťanské tradice ukřižován Ježíš Kristus. Dřevo z kříže, roucho, do kterého bylo jeho tělo zavinuto, nebo trny z koruny, se kterou umíral, se staly po staletí uctívanými předměty a v jejich pravost se kdysi bezvýhradně věřilo. Postupně se k nim přidaly i další ostatky světců, v českých zemích nejčastěji svatého Václava, Vojtěcha nebo Ludmily.
Je to pro podobný rozhovor to pravé místo, když se totiž podíváme před sebe, vidíme na nástěnné malbě jednu z prvních relikvií, která se objevila na českém území - paži svatého Víta.
"Je velice zajímavé, co ten dar Jindřicha Ptáčníka českému knížeti Václavovi měl znamenat. Václav jej dostal darem v roce 929 a v dobovém i dnešním politicko-diplomatickém kontextu se to prezentuje jako dar spojenci. Ono to ale ve skutečnosti to bylo možná trošku jinak. Bylo to v roce 929, kdy saský vévoda, pozdější král Jindřich Ptáčník porazil Václava, došel až do Prahy a to, že mu dal to rámě svatého Víta, patrona Sasů, tak tím chtěl říct, že je to takový praporek, taková značka, kterou tady zabodl a tím řekl, toto území je pod naší kontrolou. Něco podobného udělali Češi o něco málo později, když dobyli Krakovsko. V Krakově postavili rotundu svatého Václava, to je dnešní krakovská katedrála. A tím se chtělo říct, tady to je naše, to je náš svatý Václav. A něco podobného bylo i s tím ostatkem svatého Víta, šlo o šíření impéria."
"To bylo běžné. Šlo jednak o zmíněné politické důvody, kdy se šířilo panství pod patronací světců a jednak samozřejmě o významné dary, které měly náboženskou i symbolickou funkci."
Existovaly mezi nimi takové, o které byl větší zájem než o jiné?
"Samozřejmě, relikvie byly hierarchizované. Nejdůležitější byly relikvie Páně, něco ježíšovského - kus dřeva z kříže, kus kamene z Božího hrobu atd. Pak relikvie Panny Marie, apoštolů, mučedníků, panen a pak vyznavačů. Zájem byl největší o nejdůležitější relikvie, které se získávaly velmi obtížně. Když jsme tady v katedrále svatého Víta, tak si připomeňme, že tady byly koncentrovány ty nejdůležitější relikvie českého státu, ale pozor, nikoliv Svaté říše římské. Ty byly deponovány na Karlštejně."
Našli bychom tady ještě dnes nějaké relikvie?
Asi nejznámějším sběratelem ostatků byl Karel IV. Sbírali už ale přemyslovští králové a knížata nějaké relikvie?
Svatý Vojtěch na pouti do Polska a zase zpátky
"Tak pravil kníže. A biskup, vzývav jméno svaté Trojice a vzav kladivo, -- zatím co ostatní kněží zpívali sedmero žalmů a jiné k tomuto svatému dílu vhodné modlitby -- počal zvolna bořiti vršek hrobu a odboural jej až dolů k svatému pokladu. A když otevřeli rakev, všichni, kdo byli v kostele, byli ovanuti tak pronikavou přelíbeznou vůní, že tři dni, jako by se byli najedli nejsytějších pokrmů, nemyslili na občerstvení jídlem; ba i velmi mnoho nemocných se uzdravilo v ten den. Kníže, biskup a několik málo kmetů podívavše se viděli Božího světce, jak se jeho tvář a podoba skvěje a jak je jeho tělo naprosto neporušeno, jako by byl toho dne sloužil slavnou mši svatou; i zpívali kněží Te Deum laudamus a laikové Kyrieleison a jejich hlasy se rozléhaly až k nebesům."
Spolu s Vojtěchem odvezli Čechové také ostatky jeho bratra Radima a svatých Pěti bratří.
Pravé? Falešné? Zkontrolujte autentiku!
Řešilo se ve středověku to, jestli jsou ty relikvie pravé?
"To se řešilo, samozřejmě, byly na to tzv. autentiky. Jsou to takové drobné pergamenové lístečky a na ně třeba biskup napsal: Já, biskup XY, potvrzuji, že lebka svatého Lukáše je skutečně lebkou svatého Lukáše. Tím to bylo potvrzeno. Samozřejmě dneska vědeckými metodami bychom to jednoduše vyvrátili, ale tehdy toto zaručovalo pravost. Dávali si velký pozor na to, aby neměli nějaké falešné relikvie."
Falešné ze svého pohledu...
My jsme se bavili o tom, kdo vozil do českých zemí relikvie. "Vyváželi" jsme naopak nějaké relikvie my, nebo dostaly se relikvie nějakých českých světců do cizích zemí?
"Určitě, už jsem zmiňoval ten případ svatého Václava a katedrály v Krakově."
Tam tedy byla i relikvie, nejen kostel?
On Vojtěch se vlastně vyvezl sám a my jsme si jej s Břetislavovým tažením dovezli zase zpátky.
"To máte pravdu, ale nedlouho potom se v Polsku znovu objevila lebka svatého Vojtěcha a Poláci říkali, že Břetislav si prý odvezl nějaké nesprávné tělo a že ta pravá lebka zůstala v Hnězdně. Lebka tam bývala ukazována až do 20.století, kdy se pak ztratila. Pak se našla ještě jedna lebka, ta je dodnes k vidění v Cáchách, kde je nejstarší stojící kostel svatého Vojtěcha z roku 999 a tam tu lebku mají. Takže byly tři lebky, teď už máme jenom dvě."
"Teď si to přesně nevybavuji, jak se tam dostala. Ale v Escorialu je velká sbírka ostatků, jak je sbírali španělští králové, a mimo jiné tam právě nalezli tu dolní čelist s tím, že byla označena jako čelist svaté Anežky, ale ruku do ohně bych za to nedal. Ostatky Anežky se ztratily už za husitské revoluce a my nemáme žádnou možnost, jak jejich pravost ověřit."
Už je vám velká zima, že?
"Je mi zima," směje se Petr Kubín, a tak vycházíme z kaple do chrámu svatého Víta.
Brzy začne obcházet svatý Václav…
A teď přichází na řadu akce, která s relikviemi zase tak úplně nesouvisí, tedy skoro vůbec, ale kterou si nemohu odpustit. Poté, co jsme opustili kapli svatého Václava a prošli nezvykle prázdnou hlavní chrámovou lodí, zamířili jsme do jedné z postranních kaplí:
"Jdeme přes kapli svatého Zikmunda. Míjíme tady hrob jednoho z českých patronů, připomíná Petr Kubín."
To byl taky Karlův oblíbený světec, že?
"Ano, Karel se totiž nechal v roce 1365 korunovat na burgundského krále. Burgundsko bylo takové nominální království uvnitř Svaté říše římské a svatý Zikmund byl burgundský král, který zemřel jako mučedník v 6. století. Karel požádal opata ve Svatém Mořici, aby mu dal tělo svatého Zikmunda. Přivezl ho sem a Jan Očko z Vlašimi hned příští rok zařadil Zikmunda mezi zemské patrony. A tak se burgundský král, který neměl s Čechami nic společného, stal uprostřed 14.století českým patronem."
"Ano, ale ten syn to možná pak pokazil, protože ten kult se tady nijak zvlášť neujal. Myslím, že mnoho Zikmundů jsme tady neměli," popisuje Petr Kubín a neomylně míří k malým dvířkům, kterými projdeme ven. Neprojdeme! Za mohutnou kliku bereme zbytečně. Jsme tady zamčení.
Jsme tady zamčení, už je nám zima a nedaleko dveří sedí velký pavouk. Petr Kubín chvíli kouká okýnkem ve dvířkách a přemýšlí, jestli na ně zabouchat, pak volá někomu nedostupnému, já se rozhlížím a stále více mrznu. Pavouk na zdi nehne ani jednou osminohou. Naštěstí. Pomoc nakonec nedorazí zvnějšku, ale blíží se i s příslušným chrastěním klíčů, nad kterým srdce rozhlasáka plesá, odkudsi z hlubin chrámu. A taky se nepokrytě směje:
"Počkáme, až začne obcházet svatý Václav," navrhuje řešení náš zachránce a odemyká, zatímco já se soustředím na to, abych se v co největším půlkruhu vyhnula pavoukovi.
Prodloužený pobyt v chrámu tedy končí, rozhovor ale potom, co se naše teplota vrátí na 36.5, může pokračovat.
Jediné místo v Česku
A ještě jedna vsuvka, která se netýká přímo relikvií...Když obcházíme katedrálu, trochu se sice ještě klepeme, ale rozumět nám snad bude. Povídáme si o korunovačních klenotech a místnosti, která je skrývá. Má vůbec okna?
"Já si myslím, že má. Ukážeme si je. Já jsem tedy vevnitř samozřejmě nikdy nebyl a asi se tam bohužel nikdy nepodívám, ale tady zvenku ta okénka vidět jsou, konkrétně tady nad Zlatou branou, na které je mozaika z doby Karlovy z roku 1370 i s těmi všemi českými patrony včetně Zikmunda. Vidíte, jak teď jdeme okolo, že jsou tam dvě okénka. Za nimi je ta slavná korunovační komora."
Ona vypadá alespoň zvenku podle těch oken docela velká, na to, co je v ní. Co je vlastně všechno v ní?
Petr Kubín se náhle uprostřed Jiřského náměstí zastavuje a rozhlíží:
"Když už jsme tady, tak vám ukážu jedno místo, které je jediné v České republice. Můžeme odtud vidět všechny stavební slohy najednou. Když se otočíme směrem na východ, tak vidíme románské věže svatojiřské baziliky. Pak se otočíme na druhou stranu a vidíme vrcholně gotický závěr svatovítské katedrály. Otočíme se směrem na jih a vidíme pozdně gotický kostel Všech svatých. Hned vedle něj stojí Starý královský palác, ten už je v renesančním slohu. Teď přejedeme do raného baroka, otočíme se zpátky směrem na východ, vidíme průčelí svatého Jiří. Vpravo vedle je vrcholně barokní kaple svatého Jana Nepomuckého. Od ní směrem ke kostelu Všech svatých je Palác šlechtičen, ten je empírový. Nakonec tady na severní straně máme Nové probošství, to je novogotický dům, který tady postavil Josef Mocker na konci 19.století. Čili z tohoto jediného místa vidíme všechny stavební slohy."
Na Vyšehradě, o týden později
"Jsme tady v kapli na Vyšehradě u kosti, která prý patřila svatému Valentýnovi. Jak se tak na to dívám, mohla by to být třeba lopatka. Jak se to sem dostalo, to se přesně neví, nicméně znovu objeveno to bylo před pár lety. A protože je svatý Valentýn známým patronem snoubenců a zamilovaných, tak se tady teď pravidelně slaví na svatého Valentýna pouť snoubenců, zamilovaných a těch, co se připravují na manželství a přitom se na oltáři vystavuje právě tady tento ostatek."
Mohli bychom se zaměřit na to, v čem ten ostatek je?
Je to barokní relikviář?
"Ano, tohle je barokní relikviář. Vypadá to asi tak na 18.století."
Máme tady i nějaké jiné relikviáře? Myslím tím ne jiné obsahem, ale stylem vyhotovení?
"Když popojdeme o kousek dál, máme tady ve třetí postranní kapli takový speciální relikviář, kterému se říká plenář. Vidíte, že relikvie tady vyplňují celou prostřední část oltáře. Je tam celá řada kostí a kostiček. Když se na to nakloníme, vidíme celou řadu jednotlivých relikvií. Jsou zabalené, ozdobené nějakými látkovými ozdobami. Vidíme, že jména, která k nim přísluší, jsou většinou bizarní - svatá Christiana, svatý Viktorín a především je tady i popisek martyrum ex catacumba, což znamená, že jsou to kosti mučedníků z římských katakomb. V baroku, kdy se tyto relikvie přivážely za Alpy, tedy k nám do střední Evropy, tak se lidé domnívali, že všichni mrtví, všechny kosti v katakombách, patřily světcům. Což tak samozřejmě nebylo, katakomby sloužily jako normální pohřebiště. Hroby bývaly označené, ale pokud to lidé nevěděli, tak to jméno třeba nějak doplnili, aby to znělo latinsky, ale neznamená to, že jsou to konkrétní kosti světců, ke kterým by se dal propojit nějaký konkrétní příběh, to často nejde."
"Je to oltář z 19.století, ale v takové úpravě, jaká by byla bývala provedena i v baroku. Pochází ale očividně z doby obnovy Vyšehradu na konci 19.století."
Já se totiž snažím dostat k tomu, jestli i relikviáře podléhaly módě?
"Jistě, samozřejmě, ty nejzdobnější jsou ty barokní a v té době bylo také oblíbené vystavování celých koster. Tady v tomto kostele to není, ale můžeme to vidět třeba v Kladrubech a tuším v Praze u svatého Jakuba. Kostra se oblékla do dobových šatů, případně se doplnily kosti, které chyběly."
Doplnily se někým jiným?
"I třeba zvířetem. Prostě, když to chybělo, dalo se tam něco jiného, hlavně, aby to tvořilo celou kost a následně kostru. Svázalo se to drátkem a udělal se z toho tzv. barokní manekýn. Ten se pak vystavil do oltáře, většinou tady pod menzu, k té spodní části, ta byla prosklená, takže je možno přijít přímo ke světci a vidět jej. Bylo to provedeno tak, aby vypadal co nejvíce jako živý."
Kde leží první český král?
V bazilice svatých Petra a Pavla najdeme více relikvií a relikviářů, některé vypadají třeba jako menší kolegové slavného relikviáře svatého Maura, některé pak jsou i ve tvaru paže. Za další relikvií zamíříme přímo k oltáři:
To byl ten, jehož ostatky vytáhli z vody Konstantin s Metodějem?
A od oltáře přejdeme k poslednímu místu, o kterém dnes bude řeč.
"Tady jsme u kaple svatého Longina a v ní se nachází tzv. Longinova tumba. Longinus, my to natáčíme 15.března, má dneska svátek. Svatý Longin byl ten, který probodl kopím Ježíšův bok. Václav Králík z Bořenic, to je doba Václava IV., tedy někdy na začátku 15.století, získal v Itálii celé Longinovo tělo nebo nějaký kus skeletu. Převezl jej sem do Prahy a uložil jej na Vyšehradě právě v této kamenné tumbě. Tato tumba sloužila jako relikviář. Původně to relikviář nebyl, původně to byl skutečně sarkofág pro uložení zemřelého. Vidíte, že to má z přední strany kříž a patřilo to zřejmě nějaké velmi významné osobě. Uvažuje se o tom, že v této tumbě byl původně pohřben první český král Vratislav II., který tady skutečně někde pohřben je, ale neví se teď kde. Patrně to ale mohlo být v této tumbě, která byla potom dodatečně druhotně použita, to už se ví s jistotou, jako relikviář svatého Longina."
