Devadesátiletý ostravský Dům umění by měl mít v budoucnu svůj Bílý stín

Ostravský Dům umění slaví letos 90. narozeniny. Když jej v roce 1926 slavnostně otevírali, dostal od svého duchovního otce, stavitele Františka Jurečka, dar ve formě 113 uměleckých děl, která vytvořila základ galerijních sbírek - čítajících dnes na 20 tisíc děl. Dům umění je nepochybně nejen galerií, ale i zajímavou stavbou, která vznikla podle projektu Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse. A zajímavé okolnosti se váží i k jeho vzniku. Více už se dozvíte v dnešní kulturní rubrice, jejím hostem je ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě Jiří Jůza.

Jiří Jůza, foto: ČT24

"Impulsem ke vzniku byl zájem milovníků umění, především Františka Jurečka a Aloise Sprušila, kteří inspirováni podobným aktem v Praze, kdy vznikla Moderní galerie z popudu milovníků a sběratelů umění, chtěli něco podobného udělat v Ostravě. Oni opravdu i v těch zakládajících dokumentech hovoří o tom, že chtějí zpřístupnit ostravské veřejnosti sbírky mapující historii českého národa. Proto i ta úvodní kolekce, která byla Domu umění věnována je od počátku 19. století, kdy dochází k emancipačním snahám vůči habsburské monarchii. Mapuje pak umění až do počátku 20.století. Byla to z dnešního pohledu taková ´občanská iniciativa´, postupně se k ní přidružili i další významní průmyslníci, byl to například Eduard Šebela - ředitel vítkovických kamenouhelných dolů nebo starosta Ostravy Jan Prokeš."

Když byste se podíval na dlouhou historii, kterou za sebou galerie má, na co se ve svých sbírkách zaměřovala?

"Ten průvodní dar čítal přes 100 položek, už do konce II.světové války měly sbírky zhruba 2000 položek. Došlo tedy opravdu k velkému rozvoji. Oni měli na výstavbu toho Domu umění úvěry, proto byly výstavy trošku komerčně zaměřené, respektive byly prodejní. Tady byla totiž velmi solventní klientela, takže tady vystavovali umělci typu Václava Špály, Rudolfa Kremličky, Maxe Švabinského apod. a jejích výstavy se víceméně prodaly. Za to pak vděční umělci věnovali do sbírek Domu umění nějaká svá díla. A sbírky se rozšiřovaly také dary osob ze zakládajícího spolku."

Jak to bylo v době komunistického režimu?

Ostravský Dům umění, foto: oficiální prezentace města Ostrava

"Takový hlavní sbírkový rozvoj nastal zhruba od poloviny šedesátých let, zejména pak v sedmdesátých letech, kdy se využila možnost nákupu z centrálních celostátních fondů. Došlo k velkému rozvoji, kdy se vybudovaly ty nejstěžejnější konvoluty českého 19. století, první poloviny 20.století. Vznikaly ale i takové solitérnější konvoluty středoevropského umění, ruského umění nebo španělských malířů působících v Paříži ve 30.letech a 40. letech 20. století. Ty nákupy byly samozřejmě okleštěny z politických důvodů. Nedocházelo, zejména v 80. letech, k akvizicím tehdejšího kvalitního současného umění, které bylo v tzv. šedé zóně."

Jak vidíte budoucnost Domu umění a samotné galerie?

"Budoucnost Domu umění spatřujeme v tuto chvíli zejména v přístavbě Domu umění, která je teď v projektové fázi. Nazývá se Bílý stín. Je to v podstatě jediná šance rozvoje. My nemáme z prostorových důvodů možnost sbírkový fond prezentovat veřejnosti, aby byl např. využíván pro školní výuku, aby se stal signifikantním, sebeidentifikačním znakem pro ostravskou společnost, přestože je to téměř stoletá významná historie, na kterou můžeme být právem hrdí. Chceme tedy udělat přístavbu, která umožní a spojí všechny funkce galerie, včetně těch vzdělávacích. Chceme, aby vznikla opravdu hrdá stavba, která bude přínosem pro Ostravu i z hlediska turistického ruchu."

Devadesáté narozeniny připomíná Dům umění stovkou - tedy výstavou stovky děl ze svých rozsáhlých sbírek. Je mezi nimi jak obraz Jana Amose Komenského od Václava Brožíka, který galerie dostala jako dar při svém vzniku, tak i jedna z posledních akvizicí, monumentální plátno Daniela Balabána.