Libor Fára měl RYTMUS v těle, říká jeho dcera
V Muzeu Kampa byla zahájena výstava Libor Fára / rytmus. Představuje průřez tvorbou pozoruhodného českého výtvarníka, surrealisty, ilustrátora a scénografa, spjatého s divadly Na Zábradlí a Činoherního klubu. Letos by se dožil 90 let. Libora Fáru, jeho rytmus života i tvorby v následujícím rozhovoru přibližuje jeho dcera fotografka Gabina Fárová.
Buď ty kousky nacházel sám, nebo se dozvěděl, kde co je. Hodně pracoval pro divadlo a ve Vinohradském divadle mu rozřezali, co potřeboval. Táta měl ateliér v ulici Anny Letenské na Vinohradech. Důležitou součástí jeho života byla hospoda Nad rozhlasem v Italské ulici. Když někde bylo něco zajímavého, kamarádi mu to řekli. Kromě toho tehdy existovaly tzv. železné neděle. Lidé vyskládali před dům, co bylo na vyhození – stoly, kredence, postele, hrnce, dráty, křesla, piana atd. – a z toho si táta odnesl, co potřeboval.
Jak jste sbírali díla na tuto výstavu?
Většina děl i asambláží je zapůjčená od soukromých sběratelů. Některá z nich pocházela původně z Vinohrad. Tam měl táta přátele a řadu svých děl rozdal. Na výstavě je vidět určitý průřez od surrealistických začátků přes koláže a asambláže až po grafickou a scénickou tvorbu. Když jsme připravovali velkou monografii Libor Fára / Dílo (vydala Gallery v roce 2006 k výstavě v galerii Smečky), tzv. technický aparát – soupis realizací – obsahoval 32 stran. Táta za život upravil celkem 350 knih, některé i sám ilustroval, vytvořil 150 divadelních a filmových plakátů, 50 scénografií v Česku a 7 v zahraničí a k tomu výstavy volné tvorby. Je za ním obrovský kus práce. Myslím, že každý, kdo uvidí výstavu v Sovových mlýnech, přijde na to, že něco z otcovy tvorby zná.Mohla byste stručně popsat otcův umělecký vývoj?
Se sestrou jsme byly svědky zrodu otcových děl od 60. let, protože jsme bydleli v ateliéru. Byl to byt o rozměru 54 metrů čtverečních. Tam jsem se narodila a žila mezi otcovými díly, tam se odehrával život naší rodiny. Pracovala tam i maminka. Abychom na takovém prostoru mohli žít, rodiče to museli mít dobře zorganizované. Dvě hodiny ráno a dvě hodiny odpoledne jsme měli hlídání a mezitím jsme žili rodinný život. To trvalo až do mých šesti let, kdy maminka zjistila, že už jsme jako děti velké, abychom žily v jedné místnosti, a z půdy vybudovala byt, který s ateliérem sousedil. Táta v ateliéru zůstal až do smrti.
Jaký byl životní rytmus Libora Fáry?
Chodili jste s ním do divadel?
Prý si otec do divadla vypůjčil koberec od Václava Havla?
Ano, otec sháněl do jedné scény velký koberec a někdo mu doporučil Václava Havla. Táta se s Václavem Havlem seznámil a použil koberec z Lucerny, na kterém tančila Josephine Bakerová. Jejich přátelství trvalo celý život. Otec navrhl plakát k Havlově hře Ztížená možnost soustředění. Dělal scénografii k Pašijím, které Havel pořádal na Hrádečku. Byla to taková minimalistická scéna – čára na zdi. K tomu se váže ještě příhoda s hrncem: u Havlů na Hrádečku stojí na jídelním stole velký hrnec, s nímž se nehýbe. Na otázku proč tam je, Havel vyprávěl, že jednou slavil narozeniny a přijel taxík. Z něj vystoupil Libor Fára s hrncem, postavil ho na stůl a odjel. Havel říkal, že to byl jeho nejdražší dar, protože hrnec stál 40 korun a taxík pět set.
Na výstavě mnohý návštěvník objeví, že Libor Fára vytvořil logo divadla Na Zábradlí a Činoherního klubu…Ano. Byla to doba, kdy tato divadla byla na vrcholu. Divadlo Na Zábradlí tehdy uvádělo aktuální světové autory, např. Ionescovu Plešatou zpěvačku. V té době byl otec s divadlem několikrát v zahraničí. Legendární byla hra Král Ubu. Táta k ní vytvořil scénu z čel postelí a popelnic, aby vykreslil krále Ubu jako určitý odpad společnosti. Ke hře vznikl katalog, který fotil Josef Koudelka – tyto fotografie jsou na výstavě taky vidění. Divák si může připomenout Jana Libíčka a Marii Málkovou, kteří v Králi Ubu excelovali.
S kterými umělci Libor Fára udržoval přátelský vztah?
Nejdřív to bylo hodně s Mikulášem Medkem a jeho ženou Emilou. Byli to přátelé obou rodičů. S Emilou Medkovou táta spolupracoval. Často potřeboval fotografa, který zachycoval jeho díla v procesu vzniku, a Emila Medková to fotografovala. Později se kamarádil s Josefem Istlerem. Dokonce spolu malovali obrazy, ale pak je spolu i ničili. Koncem života se přátelil s Vladimírem Kopeckým, který taky chodil do jeho hospůdky, a taky s Martinem Balcarem, synem výtvarníka Jiřího Balcara.Vzpomínám si, že jednou šel po Vinohradské ulici a na silnici ležel papír, přejetý náklaďákem. Táta ho zvedl a řekl: To je anděl. S papírem přišel domů a začal ho skládat. A pak z něj ještě udělal papírovou kouli. Mezi papíry dal puntík a nechal si to nafotit. Libor Fára tečka čára. Hotové fotografie potom roztrhal a udělal z nich koláže. Byla z toho série Otvírání stěn.
Libor Fára tečka čára?
Táta používal vlastní jazyk. Když ve společnosti někdo dlouho mluvil, táta řekl: Vypněte meziměsto. V hospodě si dával holandské zátiší, to byl velký rum a malé pivo. Když vypil rum, řekl: Pane vrchní – doplněk. A vrchní přinesl další velký rum. Když dodělal práci, tak řekl někomu z přátel: Jdeme to zapaspartovat, to znamenalo zapít. Pro každou situaci měl svou frázi.Váš otec byl milovníkem jazzu, jedno z jeho klíčových děl i celá výstava má název Rytmus. Předpokládám, že doma poslouchal jazzovou hudbu…
Neustále. Celým domem nahlas zněla jazzová hudba. Pořád pouštěl desky. Měl je seřazené v lodním kufru, kterému nechal udělat kolečka. Kufr byl tak těžký, že se s ním muselo popojíždět. Táta mu říkal kufr snů. Měl tam všechny jazzové velikány. Když měl někdo z nich v Praze koncert, táta na něm nemohl chybět. Třeba Dukeu Ellingtonovi věnoval jednu dřevěnou asambláž – Hrací stůl. Koncem 60. let přijel John Surman, který hrál free jazz. Táta z jeho kapely byl tak nadšenej, že vzal do ateliéru celé trio a měli jsme tam soukromou session.
Vy sama jste fotografka. Ovlivnil vás otec?Ano. Když jsem později potřebovala poradit s vlastní prací, táta byl velice trpělivý a vždycky mě pomalu dotlačil k tomu, co bylo třeba udělat. Tolik nemluvil, ale když něco řekl, stálo to za to. Vždycky mě někam posunul.
Děkuji za rozhovor.
Výstava Libor Fára / rytmus v Museu Kampa pokračuje do 7. února 2016.