Výstava představuje tvorbu německy mluvících autorů z českých zemí inspirovanou zážitky z I. světové války
Na Sibiř! a také na italskou či srbskou frontu mířili v období I. světové války muži z českých zemí včetně těch, jejichž mateřským jazykem byla němčina. A mezi nimi byli také umělci, kteří svět bojů, zákopů, zajetí a smrti zaznamenali ve své tvorbě. Díla německy hovořících autorů z Čech, Moravy a Slezska teď představuje výstava v Oblastní galerii v Liberci.
"Impuls k uspořádání výstavy přišel z Liberce, protože jsme před dvěma lety pořádali konferenci k tématu českých Němců a jedna z účastnic, Lena Radauer, Vídeňačka, v té době studující v Německu ve Freiburgu přišla s tématem německy hovořících autorů z Čech, Moravy a Slezska v zajetí na Sibiři během první světové války. Toto byl pro nás velký impuls, protože liberecká galerie má ve svých sbírkách poměrně unikátní soubor grafik, které se váží k událostem I. světové války, k prostředí sibiřských lágrů. A my jsme chtěli tyto práce vystavit v kontextu. Jednak v kontextu dobovém, ale také v kontextu dalších prací, které se váží k tomu samému tématu a v kontextu německy hovořících výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slezska."
Na výstavě spolupracovala Liberecká galerie také s odborníky ze zahraniční. Stěžejní část expozice je věnována autorům děl, kteří prošli zajateckými lágry na Sibiři.
Na výstavě je představeno dílo autorů, mezi které patří např. Hans Thuma, Franz Gruss, Ferdinand Michl nebo Alfred Kunft.
"Každý je zastoupen minimálně třemi díly, většinou se ale jedná o více prací. Snažili jsme se tam zahrnout i nějaké předměty osobního rázu. U Alfreda Kunfta je ten konvolut největší. Kunft padl jako vyšší důstojník rakousko-uherské armády do zajetí v roce 1916. Byl aktivním účastníkem bojů, ty přežil, ale dlouhou dobu strávil v Krasnojarsku. Spolu s Hansem Thumou se mu podařilo dostat za bránu toho lágru a v Krasnojarsku vymaloval kavárnu, nás by velmi zajímalo, jak vypadá, ale žádné dokumenty k tomu bohužel neexistují. My od něho na výstavě máme fotografie z bojových linií a také od něho máme dochovány ještě výstavní plakáty, když potom ve Vladivostoku pořádali výstavy výtvarného umění. Ty byly jen nekolikadenní, a pořádali je proto, aby prodali svá díla, a tak získali peníze na cestu domů, aby se vůbec dostali z těch oblastí zpátky domů."
Výstavu doplnila i kniha a odborná mezinárodní konference. To, zda se jejím tvůrcům záměr přiblížit dosud málo známou část umělecké scény českých zemí i s jejími souvislostmi a aspekty podařil, můžete posoudit do 17. ledna příštího roku.
