Legiovlak přiblíží život legionářů na Sibiři
Jak vypadaly vlaky, ve kterých českoslovenští legionáři sváděli své slavné boje o Transsibiřskou magistrálu? Jak se jim v nich žilo a co vůbec bylo součástí takového vlaku? To se můžete dozvědět při prohlídce repliky legionářského vlaku, kterou Československá obec legionářská v říjnu představila veřejnosti. Alespoň symbolicky do něj můžete nahlédnout v Historických obzorech.
Netrpělivě vyhlížený Legiovlak, tažený parní lokomotivou, přijel k nástupišti Nákladového nádraží Žižkov, otevřely se dveře a lidé mohli alespoň na chvíli nahlédnout do prostor podobných těm, které před stoletím byly hlavním útočištěm legionářů, jejich zázemím i příslibem návratu domů. Mezi těmi, kdo se příjezdu vlaku účastnili, byl i Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu.
My teď tady stojíme u repliky legionářského vlaku. Nakolik je to replika věrná? Já si také představuji, že když přijede vlak, tak jako první přijede lokomotiva, ale tady to tak není...
"Ta replika je natolik věrná, jak jen to je možné. Jsou použity vagóny, které co nejvíce odpovídají těm původním vzorům. Jsou to samozřejmě jiné typy, protože dostat z Ruska ty originály by bylo nesmírně nákladné. To jsou už dnes vzácné muzejní exponáty. To řazení odpovídá dobovým fotografiím a vzpomínkám pamětníků. U toho obrněného vlaku musí být lokomotiva řazená uprostřed, protože pokud by byla řazena na začátku, tak by zakrývala velmi důležitý směr palby dopředu a také by byla velmi zranitelná nepřátelskou palbou."
"Přesně tak. Legionáři požívali několik stovek vlaků. Většina z nich byly ty tzv. vlaky ešalonní, obytné, které byly vlastně tvořeny nákladními vagóny. Legionáři je zrekvírovali na Ukrajině při ústupu na jaře 1918, jinak by padly do rukou Němců. Ty nákladní vagóny byly upravené pro bydlení. V té ruské občanské válce zaznamenáme právě to poslední vzepětí obrněného vlaku jako bojového prostředku, kterým byly vedeny bojové operace. Mezi těmi vlaky, které používali legionáři na Sibiři, bylo i několik desítek vlaků obrněných nebo improvizovaně obrněných, které byly použity přímo v bojových akcích."
Takový vlak potřebuje poměrně značnou obsluhu, aby fungoval. Zajišťovali ji jen legionáři nebo nějak spolupracovali s obyvatelstvem okolo Transsibiřské magistrály?
Vlak má připomínat 100. výročí založení československých legií v Rusku. Jedním z organizátorů akce a myšlenky Legiovlaku, je Jiří Charfreitag.
Kdy a jak se budou moci lidé podívat do legiovlaku?
"My jsme zatím jen přistavili vlak na Nákladové nádraží Žižkov, kam dojel po své vlastní ose. To byla dnes jeho první cesta. Vlak samotný by měl vyjet po České republice během příštího roku. Plán je, že pokud se podaří vše tak, jak má, tak v na konci dubna příštího roku bychom vyjeli po České republice. Ta trasa by měla směřovat na sever, přes Mladou Boleslav do Liberce, přes Hradec Králové zpátky do Prahy a pak České Budějovice, Jihlava, Brno, Zlín."
Ten vlak ještě není kompletní. Které vagóny má a které mu zatím naopak chybí?
"My máme v současné době dva plošinové vozy, jeden zajišťuje převoz polní kuchyně a druhý obrněného automobilu. Máme také vagón polní pošty, ubytovací - tzv. těplušku, máme zdravotní vagón, štábní vagón, kde se plánovaly válečné operace, a tím posledním, ale z našeho pohledu prvním, je obrněný vagón, tedy ten s dělem a kulomety, který skutečně zasahoval do bojů. Chybí nám ještě dokončit tři vagóny. Měl by to být vagón velitelský, výstrojní pro krejčí a vagón promítací, kde by měly být promítány dobové záběry."
Dodejme ještě, že československé legie v Rusku začaly vznikat krátce po vypuknutí I. světové války a Česká družina složila svou slavnostní přísahu 11. října 1914 na Sofijském náměstí v Kyjevě.
