Jak legionáři bojovali, nakupovali i bydleli – vše se dozvíte v Legiovlaku
Příběh československých legionářů v Rusku, kteří na své strastiplné cestě domů ovládli Transsibiřskou magistrálu a přes půl světa se vrátili do republiky, kterou pomáhali vybojovat, je známý. Nicméně stojí za to, aby byl stále připomínán. Právě k tomu má sloužit i vlak, který Československá obec legionářská připravila ke stému výročí vzniku legií. Podíváme se do něj v Historických obzorech.
"Ten vlak je věrnou replikou, nakolik to jde. To znamená, že ty vagóny mají samozřejmě rozchod takový, aby mohly jezdit po našich kolejích. Jsou to upravené historické vagóny, ale ty, které jezdily na území českých zemí a Slovenska. Ty originální měly samozřejmě rozchod širší, ale jejich získání z Ruska, kde jsou to historická vozidla, by bylo poměrně obtížné. Interiéry jsou zařízeny co možná nejvěrněji podle dobových fotografií tak, aby zobrazovaly prostředí, ve kterém legionáři žili a pracovali. Je tam polní pošta, která byla v té době významnou částí aktivit na obrovských rozlohách Sibiře. Je tam vagón obytný - tzv. těpluška, tedy zateplený skříňový nákladní vagón, který sloužil k přepravě vojáků v carském Rusku a který využívali i českoslovenští legionáři."
K nástupišti přijela parní lokomotiva s několika vagóny. Přímo před námi zastavil ten s nápisem Plukovní prodejna a v ní Pavel Kohout, který vysvětluje, co si mohli legionáři v takové prodejně koupit."Plukovní prodejny si zřizovali buď samosprávy jednotlivých pluků, nebo to pak později zaštiťovala mezinárodní organizace YMCA, hlavně pak naši krajané z Ameriky. Tímto československým legionářům opravdu hodně pomohli, proto pak za první republiky zaznamenala tato organizace v Československu velký rozkvět.
V prodejně se prodávaly běžné potraviny na přilepšenou nebo různé potřeby pro vojáky - kuřivo, sirky, svíčky...Prostě věci denní potřeby a samozřejmě pak i co bylo, co se podařilo vyměnit, nakoupit, to zboží bylo rozličné."Na dalším vagónu stojí podivné zelené vozidlo. Tomáš Jakl vysvětluje, že jde o obrněný automobil, který legionáři využívali.
"Ty obrněné automobily I. světové války byly konstruovány co možná nejjednodušeji z rovných plechů. Byly nýtovány dohromady, ty prohnuté části jsou tady minimální. Tady je to jen ta zadní stěna pod věží a věž samotná, která je jen v jednom směru prohnutá."
Nakolik legionáři takováto vozidla používali?
"Tyto obrněné automobily nebyly československými legionáři používány v takovém rozsahu, jako obrněné vlaky. Boje na rozlehlých pláních Sibiře se odehrávaly především v okolí železnic a přímo na železnici. Legionáři ale ukořistili v bojích proti bolševikům na jaře a v létě 1918 přes deset a možná až dvacet obrněných automobil. Většinu jich potom předali ruské armádě, která v zimě roku 1918/1919 převzala hlavní tíhu bojů s bolševiky na Urale. Vzor této repliky ukořistili legionáři hned na počátku konfliktu s bolševiky ve městě Penza na koci května 1918 a sloužil potom celou sibiřskou anabázi až do roku 1920. V čínském Charbinu, přes který se evakuovali směrem do Vladivostoku, jej pak legionáři spolu s těmi čtyřmi posledními zbývajícími automobily prodali čínské vládě."
Nahlédnutí do historie i pro nejmladší generaci
Po krátkém představení v Praze se Legiovlak vydal na svou pouť po České republice. Jeho první zastávkou je Mladá Boleslav. Postupně by pak měl objet mnoho větších i menších nádraží v Česku a zavítat také na Slovensko. Ostatně v sestavě je i kovářský vagon, který dodali slovenští partneři, a při slavnostním představení vlaku v Praze nechyběli ani zástupci Slovenské republiky, protože legionářská historie je historií společnou. Hodně štěstí Legiovlaku popřál i předseda české vlády Bohuslav Sobotka:"My se někdy setkáváme s tím, že nejmladší generace má jen slabý zájem o velké, klíčové události našich dějin, které se odehrávaly během 20. století. Myslím, že tato forma je přesně to, co potřebujeme, abychom o těchto dějinách mohli vyprávět zajímavým způsobem."
A zájem nejen mezi mladší generací nejspíše bude. Jen při loňském představení prvních sedmi vozů na pražském Nákladovém nádraží Žižkov navštívilo Legiovlak za necelé tři týdny více než 18.000 lidí.