Zdeněk Hazdra: Podstatou historie je vnímat na prvním místě člověka
O Ústavu pro studium totalitních režimů bývá slyšet především v souvislosti se změnami ve vedení nebo nespokojenosti části zaměstnanců. Tak trochu ve stínu zůstává jádro jeho činnosti, zkoumání doby nacistické okupace a komunistické nadvlády v bývalém Československu. Ústav pořádá konference, vzdělávací semináře pro studenty i jejich učitele, na svých stránkách zveřejňuje zajímavé dokumenty a spolupracuje na mnoha projektech. A právě o tom bude hovořit ředitel instituce Zdeněk Hazdra.
"Mně bylo tehdy šest let."
A berete to jako výhodu nebo jako nevýhodu?
"Myslím si, že je to výhoda, protože člověk může to období, se kterým jsme se v listopadu 89 definitivně rozloučili, hodnotit s určitým odstupem. Zároveň pocházím z rodiny, na kterou důsledky komunistického režimu dopadly poměrně těžce. V padesátých letech byl dědeček zavřený, rodině zlikvidovali živnost, soukromé hospodářství. Na druhou stranu je tam i určitý vklad z té rodiny a určité zkušenosti, které nelze samozřejmě stoprocentně přenést, ale v tom mém směřování v 90. letech to hodně napomohlo k tomu, že jsem se začal zabývat moderními dějinami."
A je třeba něco, v čem vám ta bezprostřední zkušenost chybí? Kdy si uvědomujete, že je nutné využít pamětníky?
"Studium historie má vždycky několik poloh a domnívám se, že bez využití vzpomínek pamětníků, kteří jsou nositeli určitého dějinného prožitku, se práce historika nemůže obejít. Můžeme samozřejmě mnoho věcí dohledat v písemných materiálech, ale nesmíme zapomínat na tu hlavní podstatu historie, tak jak ji alespoň já pojímám a byl jsem k ní veden svými učiteli, že je potřeba vnímat na prvním místě člověka, jeho dějinný prožitek, to, co si lidé přáli, o co usilovali, jaká byla jejich zklamání, jak ta doba na ně doléhala a jak k ní oni přistupovali. To samozřejmě bez rozhovoru s pamětníky, samozřejmě s náležitou kritikou a srovnáním, nelze. Když jsem hovořil o své cestě k historii, která byla i částečně podmíněna i tím rodinným prostředím, tak rozhovory s pamětníky, s politickými vězni z 50. let nebo lidmi, kteří se zapojili do protinacistického odboje, to byl jeden z určujících momentů, který mě utvrdil v tom, že jsem se rozhodl zabývat moderními dějinami. Zabývat se lidskými příběhy, lidským prožitkem v kontextu dějinných událostí. Bez rozhovorů s pamětníky si studium moderních dějin nedovedu představit."
Od vaší historie teď pojďme k historii ústavu. Kdy se začalo uvažovat o tom, že by v České republice mohl vzniknout takovýto ústav? Ona to není v Evropě ojedinělá instituce...
"Podobné ústavy jako je ten náš, Ústav pro studium totalitních režimů postupně v průběhu 90. let a začátkem nového století a tisíciletí vznikly prakticky ve všech středoevropských a východoevropských zemích. I v České republice existovaly určité snahy o jeho zřízení, které ale byly dlouho neúspěšné. Ústav v té podobě, jak jej známe dnes, vznikl na základě zákona, který byl přijat v roce 2007, a jeho historie se začala rozbíhat od začátku roku 2008, takže ústav existuje necelých sedm let. Jeho zaměření se dotýká studia dějin nacistické okupace a následného období komunistického režimu. Cílem je podpořit proces, který nikdy nekončí a ani nemůže. Proces vyrovnávání se s minulostí, její poznávání. Hlavní přínos ústavu by měl spočívat v tom, že časem přinese do odborných kruhů i řad širší veřejnosti zásadní práce, které budou mapovat mechanismy zrodu a fungování totalitních režimů."
Jak vidíte budoucnost ústavu z hlediska vědeckého. Čemu byste se rádi věnovali, jaká témata byste zdůraznili a s jakými institucemi spolupracujete?
"My máme před sebou několik nesplněných domácích úkolů. S kolegy teď připravujeme nový plán činnosti, určitou koncepci strategického rozvoje v oblasti vědeckého výzkumu. Když se podíváme na to, co se od ústavu v jeho počátcích očekávalo a čeho doposud nebylo dosaženo, tak dojdeme k závěru, že nám stále chybí ucelené přehledné dějiny Státní bezpečnosti. Ona vznikla řada dílčích studií, ale stále postrádáme nějakou přehledovou práci. Právě v těchto dnech se rýsuje jeden z těch strategických projektů, který bude založen na československé bázi. Budou na něm spolupracovat kromě nás také kolegové Ústavu paměti národa v Bratislavě, se kterým velmi intenzivně spolupracujeme. To je jedno z klíčových témat. Současně se chceme zaměřit na fungování justičního aparátu v době komunismu. Ten projekt má za sebou první rok své existence, takže přibližně za dva roky by měl být završen příslušnou monografií a edicí dokumentů. V této souvislosti spolupracujeme s právnickou fakultou, s panem děkanem Kuklíkem a jeho týmem tak, aby se ty týmy, které se zabývají podobnými otázkami, se doplňovaly, aby sdílely své poznatky. Do budoucna je domluvena řada konferencí, společných studií a publikací. Takže to je např. druhý takový velmi podstatný projekt, který by měl přinést poznatky, jak fungovaly dva základní mechanismy komunistického režimu v té represivní podobě. S Ústavem pro soudobé dějiny dlouhodobě spolupracujeme na mapování dějin KSČ. S Univerzitou Palackého jednáme o možnosti tento projekt zacílit i na regiony, protože víme, že většinu poznatků máme zpracovány na úrovni centra nebo velkých měst, ale už málo jsou zmapovány dějiny komunistické strany v jednotlivých regionech a zejména otázka, jak probíhala komunizace Československa a jak se tento proces projevoval v jednotlivých regionech se svými specifiky - v regionech, kde došlo k odsunu německého obyvatelstva nebo v regionech, kde převládalo věřící obyvatelstvo apod."
Co Ústav pro studium totalitních režimů a výročí 17. listopadu?
"V rámci 25. výročí 17. listopadu připravil ústav hned několik akcí. Jedná se třeba o výstavy, které jsme připravili. V Sametovém centru jsme představili výstavu, která se zaměřila na význam občanské společnosti a občanských aktivit v 80.letech, které přispěly k pádu komunistického režimu v Československu. Ta výstava se jmenuje Vlny. Další výstava, na které jsme se podíleli, se zabývá kontexty pádu železné opony ve střední Evropě. Mapuje situaci v Československu a dalších středoevropských zemích a současně přibližuje osudy osobností, které v jednotlivých zemích přispěly k pádu komunistického režimu. V těchto dnech se výstava nachází na piazzetě Národního divadla, odkud se ke konci listopadu přesune na Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde bude ke zhlédnutí do konce prosince. Ústav mezinárodní konferenci Kontexty 17. listopadu 1989, která se uskutečnila ve čtvrtek 17. listopadu na půdě Filozofické fakulty UK. V jejím rámci vystoupili historici z České republiky, ti přiblížili souvislosti československých událostí, změn, které v rámci tehdejšího Československa probíhaly a vedly k pádu komunistického režimu. Slovo dostali ale také historikové z Polska, Německa, Slovenska a ti se zaměřili na pád komunistického režimu v jednotlivých zemích střední Evropy. "
