Historikové na konferenci řešili středoevropskou šlechtu v období totalit
Jak se zachovala středoevropská šlechta za nacismu či v době komunistické nadvlády? Jaké byly její osudy a postoje? Tyto otázky řešili středoevropští historikové na dvoudenní konferenci v Praze.
"Tematika šlechty ve střední Evropě v konfrontaci s totalitními režimy nebyla v podstatě doposud nějakým způsobem uceleně uchopena. Výzkum na dané téma probíhá velmi izolovaně, nesystematicky a konference měla přispět k tomu, aby se lidé, kteří se tímto tématem zabývají, blíže poznali a lépe pochopili, jaký je stav tohoto výzkumu."
Na konferenci dorazili historikové z Polska, Německa, Rakouska, Lichtenštejnska, Rumunska nebo Slovenska.
Dvacáté století přineslo do života šlechty převratné změny, rok 1918 byl v mnohém přelomový. Zdeněk Hazdra upozorňuje, že šlechtě se rozpadl její svět, mnohé rodiny jakoby zůstaly v 19. století, v některých zemích střední Evropy byly zrušeny tituly a šlechta často při pozemkových reformách přišla o majetek.
"Proto také můžeme na jedné straně vysvětlit to, že šlechta na jedné inklinuje k velkoněmeckým ideálům, ale ne ani k hitlerovskému nacionálnímu socialismu, ale spíše tam vidí možnost, jak vrátit své ztracené pozice, o které přišla po roce 1918. Láká ji revize versailleského míru a opět možnost dosažení jistých pozic v armádě, diplomacii apod."
Na druhé straně pak stáli ti, kteří nacismus odmítali.
Příspěvek, který na konferenci přednesl Zdeněk Hazdra, se věnoval Františku Schwarzenbergovi.
"Na jeho případě jsem se snažil ukázat, že vedle šlechty, která se neidentifikovala s československým prvorepublikovým státem, tak existovali i ti šlechtici, kteří jej přijali, osvojili si tzv. masarykovské ideály a v letech 1938 a 1939, tedy v krizových okamžicích českých dějin, kdy bylo Československo bylo ohroženo nacistickým režimem, tak se postavili proti okupaci a aktivně se účastnili odboje, ne jen toho protinacistického, ale po roce 1948 i toho protikomunistického, byť v exilu."
Další příspěvky se týkaly třeba konfiskace majetku Lichtenštejnů po II. světové válce, starorakouské šlechty v meziválečném období nebo úlohy některých členů šlechtických rodin za normalizace.
