Historikové na konferenci řešili středoevropskou šlechtu v období totalit

Нацистские солдаты в Праге

Jak se zachovala středoevropská šlechta za nacismu či v době komunistické nadvlády? Jaké byly její osudy a postoje? Tyto otázky řešili středoevropští historikové na dvoudenní konferenci v Praze.

Zdeněk Hazdra,  foto: www.ustrcr.cz
Mezinárodní vědeckou konferenci s názvem Středoevropská šlechta v konfrontaci s totalitními režimy pořádala Filozofická fakulta UK a Ústav pro studium totalitních režimů. Důvody, kvůli kterým se historikové sešli, vysvětluje jeden z garantů konference Zdeněk Hazdra.

"Tematika šlechty ve střední Evropě v konfrontaci s totalitními režimy nebyla v podstatě doposud nějakým způsobem uceleně uchopena. Výzkum na dané téma probíhá velmi izolovaně, nesystematicky a konference měla přispět k tomu, aby se lidé, kteří se tímto tématem zabývají, blíže poznali a lépe pochopili, jaký je stav tohoto výzkumu."

Na konferenci dorazili historikové z Polska, Německa, Rakouska, Lichtenštejnska, Rumunska nebo Slovenska.

Dvacáté století přineslo do života šlechty převratné změny, rok 1918 byl v mnohém přelomový. Zdeněk Hazdra upozorňuje, že šlechtě se rozpadl její svět, mnohé rodiny jakoby zůstaly v 19. století, v některých zemích střední Evropy byly zrušeny tituly a šlechta často při pozemkových reformách přišla o majetek.

"Proto také můžeme na jedné straně vysvětlit to, že šlechta na jedné inklinuje k velkoněmeckým ideálům, ale ne ani k hitlerovskému nacionálnímu socialismu, ale spíše tam vidí možnost, jak vrátit své ztracené pozice, o které přišla po roce 1918. Láká ji revize versailleského míru a opět možnost dosažení jistých pozic v armádě, diplomacii apod."

Na druhé straně pak stáli ti, kteří nacismus odmítali.

František Schwarzenberg,  foto: ČTK
"Zejména v československém případě to bylo vyjádřeno těmi deklaracemi v letech 1938-39, kdy česká šlechta vystoupila na obranu státu a přihlásila se vědomě k češství v odporu proti nacistické okupaci."

Příspěvek, který na konferenci přednesl Zdeněk Hazdra, se věnoval Františku Schwarzenbergovi.

"Na jeho případě jsem se snažil ukázat, že vedle šlechty, která se neidentifikovala s československým prvorepublikovým státem, tak existovali i ti šlechtici, kteří jej přijali, osvojili si tzv. masarykovské ideály a v letech 1938 a 1939, tedy v krizových okamžicích českých dějin, kdy bylo Československo bylo ohroženo nacistickým režimem, tak se postavili proti okupaci a aktivně se účastnili odboje, ne jen toho protinacistického, ale po roce 1948 i toho protikomunistického, byť v exilu."

Další příspěvky se týkaly třeba konfiskace majetku Lichtenštejnů po II. světové válce, starorakouské šlechty v meziválečném období nebo úlohy některých členů šlechtických rodin za normalizace.