Oldřich Tichý v Městské galerii v Praze

V Colloredo-Mansfeldském paláci začala výstava Oldřicha Tichého. Na jeho dílech se působivě snoubí klasická malba s křehkými náměty vlastní ikonografie.

Oldřich Tichý, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha

Oldřich Tichý většinu vystavených děl vytvořil letos v létě na symposiu v Mikulově, a to cíleně pro pražskou výstavu. Klíčový obraz Žiju sám ve zdejších lesích, podle něhož je výstava nazvaná, ovšem pochází z roku 1988, kdy se autor přestěhoval na venkov. V Dojetřicích u Sázavy žije dodnes. Zmíněné dílo symbolizuje bránu či okno, vedoucí někam, a předznamenalo nový směr v jeho tvorbě. Blízkost přírodě se stala významným inspiračním zdrojem. V podobném stylu „imaginativní abstrakce“ autor tvoří posledních 25 let.

Oldřich Tichý patří k umělcům, kteří vstoupili na českou scénu v 80. letech. Maloval už po střední škole a koncem 70. let pracoval dva roky jako arteterapeut v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Dnes o tom říká, že tato životní etapa byla náročná a umělecky ho příliš neovlivnila, byť „člověk neví, jestli to někdy náhodou nevypluje z povědomí.“ V 80. letech studoval na AVU u prof. Františka Jiroudka, absolvoval v roce 1986. Akademie pro něj byla zklamáním. „Očekával jsem, že člověk se dostane k nějakému umělci, k nějaké osobnosti, a povede s ní dialog. Místo toho jsme museli malovat figury, krajiny a zátiší. V podstatě si musel každý pomoci sám,“ vzpomíná na léta studií.

Foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha

Tichý začínal jako figuralista. Hlásí se k poctivé malbě na velkém plátně. Koncem 80. let postupně začal přecházet k imaginativnějšímu projevu na pomezí abstrakce. Čerpá ze své vlastní ikonografie, v níž nalezneme přírodní i obecně lidská témata: kříže, brány, hnízda, větvoví… Jednoduché jakoby opuštěné symboly v tlumených barvách vyznívají na velkých plátnech mimořádně působivě.

Oldřich Tichý je členem výtvarné skupiny Most, kterou spoluzaložil v roce 1989. V 90. letech získal cenu Pollock-Krasner Foundation v New Yorku a podařilo se mu proniknout do západoevropských galerií. Současná výstava v Colloredo-Mansfeldském paláci výborně zapadá do programu Galerie hlavního města Prahy, která se snaží prezentovat české klasiky 20. století v kombinaci se současným uměním. V domě U kamenného zvonu je k vidění rozsáhlá výstava symbolisty Josefa Váchala a v Městské knihovně vystavuje další výrazná osobnost současného umění – konceptualistka Milena Dopitová.