Dnes se v něm vydáme za lidovými muzikanty na Horňácko. Tentokrát ale půjde o písničky řekněme s hvězdičkou. Na Horňácku se jim říkalo "ščeglivé" tedy lechtivé. Tvořivost našich předků se totiž vůbec nevyhýbala ani tématům velmi lidským.
Foto: archiv Radia Praha
Dnes se v něm vydáme za lidovými muzikanty na Horňácko. Tentokrát ale půjde o písničky řekněme s hvězdičkou. Na Horňácku se jim říkalo "ščeglivé" tedy lechtivé. Tvořivost našich předků se totiž vůbec nevyhýbala ani tématům velmi lidským. Je přitom celkem pochopitelné, že tyto písně zprvu unikaly zájmu jejich sběratelů. Panu faráři nebo učiteli by venkovský člověk v 19. století asi o tom, jak líhá se svou milou na hůře, opravdu nezpíval. A naopak sběratelé jako Karel Jaromír Erben nebo František Sušil, pokud na takové písničky narazili, je do svých sbírek raději "z mravnostních důvodů" nezařadili. Jediný, kdo se sběru právě takových písní věnoval a také je vydal tiskem, byl český šlechtic a účastník napoleonských válek Jan Jeník rytíř z Bratřic. Přesto i tyto písničky k folkloru patří. Jejich výběr vydal na albu Spal bych, spal bych, žena mi nedá soubor Chorea Folklorica. Spojil se přitom s Miroslavem Dudíkem a Horňáckou cimbálovou muzikou Martina Hrbáče.
