Zdeněk Bláha vzpomíná na legendárního zpěváka lidových písní Jaromíra Horáka
"Hrají a zpívají Plzeňáci" - tento pořad vysílal Český rozhlas pravidelně celých čtyřicet let. A po dlouhá léta za ním stály i dvě velké osobnosti - folklorista a muzikant Zdeněk Bláha a vynikající zpěvák lidových písní Jaromír Horák. Zdeněk Bláha na svého dlouholetého přítele vzpomínal na nedávných Chodských slavnostech v Domažlicích. Zazněly přitom i písničky, které Jaromír Horák natočil v plzeňském rozhlasovém studiu. Výběr z tohoto vzpomínání si teď můžete poslechnout i vy v našem folklorním cyklu Ach synku, synku. Hezký poslech přeje Milena Štráfeldová:
"Když se podívám na naše společné fotografie s Jaromírem Horákem, je to něco víc než pohled do folklorního alba. Je to vzpomínání na čtvrt století nádherného období, kdy jsme spolupracovali. On jako vynikající zpěvák a já jako doprovázející dudák nebo dirigent Plzeňského lidového souboru. Letos 4. září uplyne pětadvacet let ode dne, kdy svou rodinu a přátele Jaromír opustil."
"Jaromír byl skvělý zpěvák. Vždycky natočil první hlas s Plzeňským lidovým souborem přímo ve studiu, a pak jsem ho vzal, aby na playback natočil ten druhý hlas."
"Jaromír se narodil pod Domažlickou bránou, v cukrářské rodině. Dobře se učil, vystudoval domažlické gymnázium a pak "učitelák" v Plzni. Kantorem přes muziku mu byl známý profesor Bartovský. Přes lidový zpěv byly jeho konzervatoří vesnické zábavy, kde před muzikanty sváděl časté souboje, kdo výš a silněji. Jednou při takovém klání porazil i svého gymnazijního spolužáka a proslulého postřekovského zpěváka v jeho rodné vsi. A ten prý ho za to odnesl domů na zádech pět set metrů k večeři. Jaromír byl i členem domažlického sboru Čerchovan."
"Ještě malá vzpomínka na koncentrák z dopisu jednoho rozhlasového posluchače. - Když slyším zpívat v rádiu Jaromíra Horáka, vždycky se vracím ve vzpomínkách za ostnaté dráty koncentračního tábora. Po večerce jsme leželi na pryčnách, vzpomínali na domov a svoje nejdražší, když do smutného ticha zazněly z nejhořejší pryčny táhlé písně chodských návsí. Byl to Jaromír Horák."
"V Plzni se Jaromír stává profesorem Obchodní akademie a později školním inspektorem na KNV. Přitom v rádiu stále natáčí lidové písně a od roku 1958 získává velkou popularitu v pořadech Hrají a zpívají Plzeňáci, které se vysílaly v rozhlase každou sobotu plných čtyřicet let. Tehdy byl známější než mnohý vynikající sportovec nebo herec."
"Po obrodném procesu pražského jara nesouhlasil se vstupem spřátelených vojsk. Za to byl z funkce inspektora sesazen. Tehdy ho velice pronásledoval náměstek předsedy KNV soudruh Vindl, který nejen že se postaral o jeho propuštění z úřadu, ale také mu dočasně zakázal vystupovat na veřejnosti. Jaromírovi pomohl překonat nejhorší léta plzeňský rozhlas a částečně i gramofonové firmy. Bohužel v té době se nevyhnul infarktu. Přesto pořád zpíval jako pánbůh."
"Jaromír zpíval celý život o tom, co patřilo k životu na Chodsku. Když se oblékl do chodského kroje, připadal mi mnohem mladší. K tomuto oblečení patřily i dragounské holínky, ušité z tvrdé neohebné kůže. Měly jednu vadu, Jaromír se z nich po vystoupení nikdy nemohl dostat. Vždycky mu trošku natekly nohy. Proto s sebou vždycky vozil dřevěný zouvák, který měl ještě z vojny. Když ani ten nepomohl, nastoupil jsem místo zouváku já a nadřel jsem se jako kůň, než jsem ty holínky z něj stáhnul. Jaromír byl slušný člověk, sprostým slovům se vyhýbal. Když jsme ale jeli jeho autem na nějaké vystoupení a po cestě jsme se náhodně dostali do vojenské kolony, kterou nebylo možné předjet, nedovedete si představit, jaká barvitá slovíčka vycházela z úst pana profesora a šoféra Jaromíra."
"A já si teď stoupnu, aby na mne viděli bratři Moraváci. Já totiž budu vyprávět o Strážnici. Jednou jsem tam připravoval takový pěkný chodský program a na něm samozřejmě nechyběl ani Jaromír Horák. Nelžu vám ani slovem: po programu se k němu nahrnula taková spousta jeho ctitelů, a každý si s ním chtěl připít. On si připíjel, ale dopadlo to špatně. Když viděl nejbližší strom, tak k němu potácivým krokem doklopýtal, chytl se ho, a nedovedete si představit, jakou práci nám dalo, než jsme ho od toho stromu utrhli a odnesli na ubikaci, kde jsme spali. Tak teď jedna pijácká v podání Jaromíra."
"O Jaromírovi bych vám rád prozradil, že to byl výjimečný zpěvák. Od něj jsme nikdy neslyšel zazpívat jeden jediný falešný tón. Jeho intonace byla prostě obdivuhodná. A kdykoliv přišel na natáčení, tak vždycky se natáčení vracelo kvůli muzikantům, ale nikdy ne kvůli Jaromírovi. On byl prostě skvělý. A dodnes nezapomenu na to, co říkával: mlčeti zlato, ale neplatí to při zpívání. A vůbec, kde jsou ty časy, kdy se zpívalo, i když na sůl nebylo. Písnička byla všudypřítomná. Víte, já mám Jaromírovy písničky velice rád. Když je slyším, přivírám oči jako kocour, který cítí na hřbetě lidskou ruku a chystá se příst."
"Jaromír Horák patřil k absolutní špičce zpěváků českých lidových písní, nejen chodských. A to pro krásný tenor, který mu byl dán shůry, ale také proto, že dovedl písním vdechnout duši. Že je dokázal obdařit vroucností, touhou, hlubokým citem, a na druhé straně i strhující tanečností. Jeho zpívání bylo vždycky chlapské, bohatýrské a pravdivé. Nikdy se nepodbízel a zpíval tak, jak se po staletí na Chodsku zpívalo."
"Jaromírovy nahrávky na gramofonových deskách se prodávaly doma i v cizině. Všude tam, kde české písničky mají své obdivovatele. Když jsem absolvoval tříměsíční turné po Americe s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů, byli jsme v neustálém styku s Čechoameričany. Překvapilo mne, kolik jich znalo Jaromíra Horáka a jeho hity. A u nás doma? Kolik písniček se uhnízdilo v paměti českých lidí právě z jeho repertoáru! Díky onomu tanečnímu švihu a citovému prožití, které dokázal ve svém projevu promítnout do písní. A tahle nahrávka patří mezi Jaromírovy nejkrásnější."
Náš dnešní pořad z cyklu Ach synku, synku končí. Vyslechli jste v něm část vyprávění plzeňského folkloristy Zdeňka Bláhy, který na letošních Chodských slavnostech vzpomínal na lidového zpěváka Jaromíra Horáka. Na slyšenou příště se těší Milena Štráfeldová.
