Mladou slovenskou básnířku Katarínu Džunkovou stále inspiruje Praha
Radio Praha se připojuje ke společnému projektu se zahraničním vysíláním slovenského rozhlasu Radio Slovakia. V cyklu 20 let společně představujeme Katarínu Džunkovou, která žije v Praze a na Univerzitě Karlově studuje sanskrt. Vedle toho se ale soustředěně věnuje i literární tvorbě, píše básně i povídky a také překládá. Získala přitom už nejednu literární cenu.
"Narodila jsem se v Košicích, velmi důležitém městě, jehož dějiny jsou spojené s Prahou. Mnoho košických studentů studuje v Praze."
A žije tam taky velká česká menšina, pokud vím...
"Ano, samozřejmě. A také mnoho významných českých osobností, například překladatel z indických jazyků pan Dušan Zbavitel se narodil v Košicích. Takže ty dějiny jsou propojené."
Co vás přivedlo k literární práci?
"Já se věnuji tvorbě už od svých šesti let, odmalička. A vždy jsem tvorbu vnímala jako rozhovor duše, jako když duše stojí před bytím. Je to takový existenciální pocit. A pro mne osobně je to vlastně rozhovor s Bohem, snaha o vnitřní očistu a o to, aby byl člověk čestný a hodný toho názvu člověk. Alespoň na půdě literární tvorby, protože bohužel všechny ty krutosti a nepěkné věci, které se dějí v globalizovaném světě, potřebují nějaký korektiv."
Píšete pouze poezii, nebo se pouštíte i do prózy?
"Píši u prózu a zároveň se věnuji překladům. Hlavně povídkám, většinou je to lyrizovaná próza. Mám ale i nějaké novely. Jedna je z antického prostředí a jedna se týká právě Prahy. Ta mne velmi inspirovala v tom, že na začátku 17. století se v době bojů o nástupnictví na trůn mezi Rudolfem II. a Matyášem II. stala tragická událost. Bylo tu zavražděno čtrnáct pražských mučedníků. A to, co jsem se dozvěděla o pozadí těchto historických událostí, se mne natolik dotklo, že jsem se rozhodla napsat o tom novelu. Ta se ale vlastně začala psát sama. Je o přeměně jednoho chlapce, mladého malíře oltářních obrazů, který byl kdysi velmi zlý, dokonce až nenáviděl Boha. A pak se obrátil. A právě když zažíval své obrácení, tak se mu celý ten jeho krásný svět zhroutil, protože před Třicetiletou válkou přišlo toto kruté vraždění."
On je přímo obětí toho vraždění?"Ne, ne, to je jen moje fikce. Ale chtěla jsem udělat jakousi sondu do duše umělce, do duše obrácení, které se často v životě stává. A na tomto pozadí ukázat historické události, ale i krásu Prahy a její obrovský duchovní význam pro celé evropské dějiny, který je nesmírný."
Vycházejí vaše práce i tiskem?
"Ano, jsem už autorkou knižního debutu, který získal ocenění Kniha roku za rok 2011, pokud se nemýlím. Rovněž jsem dostala ocenění od Spolku slovenských spisovatelů, Cenu Ivana Kraska za nejlepší debut. A publikuji ve slovenských časopisech, kde se věnuji překladové tvorbě. Snažím se překládat eseje a povídky, které by však ukazovaly svět i z té druhé stránky, která možná není současnému čtenáři tak blízká, ale poodhaluje třeba události ze života svatých nebo myšlenky básníků, kteří byli uvězněni. Tam směřuji svou literární činnost."
A jak se vám jako mladé Slovence žije v Čechách?
"Já jsem Česku a české inteligenci velmi vděčná za to, že jsem odtud načerpala mnoho informací. Já studuji perštinu a sanskrt na Karlově univerzitě a to jsou obory, které se na Slovensku studovat nedají. A právě díky tomu jsem tu načerpala tolik informací, které mne v mé vlastní tvorbě tolik posouvají. A samotné prostředí nejen Prahy, ale i českého baroka, úžasné Moravy, ve které je takový umělecký potenciál, má na mne tak silný vliv, že jsem v Praze duchovně dozrála. Mohu říct, že všechno duchovní poznání, které mám, vzniklo tady v Praze. A za to jsem velmi vděčná, protože mi to pomohlo najít cestu k sobě samé jako Slovence."
/překlad ze slovenštiny autorka/