Ohlédnutí za generálem Tomášem Sedláčkem
Válečný veterán Tomáš Sedláček byl svědkem bojů druhé světové války, a to jak v západním odboji, tak i na východní frontě a na Dukle. V padesátých letech tuto zkušenost navíc zaplatil kriminálem a nucenou prací v uranových dolech. Když v pondělí ve věku 94 let zemřel, odešlo s ním jedno významné osobní svědectví. Naštěstí je jeho příběh zaznamenán a může posloužit i následujícícm generacím. Postaraly se o to Český rozhlas i občanské sdružení Post Bellum, které taky generálu Sedláčkovi udělilo mezi prvními Cenu Paměti národa. V dnešní historické rubrice vám nabízíme příspěvek, který z materiálů Post Bellum připravil ředitel sdružení Mikuláš Kroupa.
"...kde se tehdy formovala ta naše divize. Dělostřelci neměli ještě hotový výcvik, byly tam potíže s koňmi a s výstrojí a výzbrojí, takže jsme zůstali na jihu a když byla Francie obsazována, tak jsme se dostali lodí Nordsmoor přes Gibraltar do Plymouthu v Anglii," vzpomínal Sedláček.
A to bylo něco jiného než ve Francii. Vynikající ubytování, výborný výcvik, ale žádná válka. Důstojník Sedláček, dělostřelec, chtěl bojovat proti nacistům, zatím několik let v klidu vychutnával pivo v místních hostincích.
"No pivo jsme nepili, protože tam byl ten bitter, my jsme tomu říkali brzďák. Protože tam nebyly kohoutky, ale takové páky jako brzda, tak jsme tomu říkali brzďák. A ten bitter je kalné pivo, je silné, a není chlazené, tak jsem to moc nepili. Ale zase se hledaly holky, které pily pivo a nepily giny a podobné věci, protože to pro nás bylo lacinější..."
Výsadkář Sedláček obletovaný anglickými dívkami, dostal v roce 1944 rozkaz odjet s malou jednotkou důstojníků na východní frontu. Tady na něj čekalo doslova peklo - Dukelský průsmyk.
"Ta třetí brigáda vlezla bez zajištění do prostoru, kde podle zpráv nemělo nic být, a oni je tam osolili, tam byl masakr. Ale u druhé brigády to nebylo tak zlé."
"No jo, no... ale jak to tam říct, aby se nenamíchli?"
Na vysvětlenou: Tomáš Sedláček si na východní frontě psal deník, který se zachoval. Do deníku si kromě jiného zapsal, že Slováci prchají z bojů. Tento zápis ho psal mnoho, nejméně několik facek, kopanců a úderů pendrekem. Zápisy z deníků zneužili komunističtí vyšetřovatelé při výslechu. To se stalo už dávno po válce. Sedláček byl komunisty absurdně obviněn z velezrady. Něco podobného potkalo stovky jeho přátel ze západní i východní fronty. Komunisté se nepohodlných důstojníků snažili všemi způsoby zbavit, obvinit je ze špionáže, dostat je do kriminálu. Sedláčka zatkli 21. února 1951 a odvlekli ho do tehdy pověstné mučírny Obranného zpravodajství na pražské Loretě.
"Tam byl stůl, kde seděl ten vyšetřovatel a já jsem byl vždycky takhle proti němu v koutku. Tam byla židle a buď jsem musel stát nebo jsem si mohl občas sednout."
Vy jste byl v koutku?
"Ne, ne v koutě, ale u stěny. na zemi bylo takové rozdrbané linoleum a když už jsem tam byl pátý, osmý den toho vyšetřování ve dne v noci, tak jsem měl takovou jako halucinaci, že z toho linolea takové jako květiny lezou nahoru... Já jsem dostal jednou tři facky, jednou čtyři facky, to si přesně pamatuju, a párkrát jsem dostal nějakou ránu pendrekem."
"Ne, já si nevybavuju nic, já tady chodím na kurz paměti."
Čím jste vlastně ve svém životě byl?
"Dělal jsem na dráze a potom jsem byl v armádě voják."
Co jste v armádě dělal?
"To vám říkat nebudu."
Proč ne?
"To je tajné."
Do teď je něco tajného...
"To já zas nevím."
Můžu ještě jednu otázku? Nevíte kdo to byl Tomáš Sedláček?
"Vím."
Kdo to byl?
"Voják. Nebudu vám nic říkat."
On totiž o vás vypráví, že jste ho vyšetřoval v Domečku...
"To už si nepamatuju. Já jsem nebyl vyšetřovatelem tehdy."
On říká, že že vy jste ho tehdy mlátil, nebo dokonce že...
"To je blbost."
To byl portrét generála Sedláčka od Mikuláše Kroupy. Představitelé České republiky, Československé obce legionářské, České obce sokolské, váleční veteráni a další hosté se s generálem Sedláčkem rozloučí v úterý dopoledne ve slavnostní síni Národního památníku na Vítkově, který je tradičním místem, kde vojáci vyjadřují pocty hrdinům minulosti.
