Břidlicový plyn vyvolal v Česku protesty, těžit se zatím nebude
Během jarních měsíců v Česku probíhala intenzivní debata o těžce plynu z břidlic. Jedná se o novou technologii těžby klíčové suroviny, která je ale náročná na podmínky i vybavení. Ekologické organizace, obce i lidé se obávají, že uškodí životnímu prostředí. Obyvatelé dotčených vesnic a měst už proti průzkumu i těžbě protestovali. Průzkum by přitom pomohl zjistit, kolik zásob se v Česku skrývá a zda je možná je využít - tento názor mají naopak geologové i energetici. Blíže si břidlicový plyn představíme v ekonomické rubrice.
"Já se rozhodně na problematiku těžby a průzkumu břidličného plynu ve světě dívám kriticky. U nás se totiž není na co dívat. Musím říci, že já bych průzkum podpořil, doporučil bych ho. Ale v takové míře, a tam je potřebné mluvit trochu znale, čím to vymezit, aby nedošlo k poškození životního prostředí a taky aby se nesnížila estetická hodnota krajiny."
Kolotoč dalších událostí se rozběhl v březnu. Proti záměru těžařů demonstrovalo několik stovek lidí především z Náchodska, Trutnovska a Broumovska. Ti podepsali i petici proti těžbě. Proti zkušebním vrtům je i náchodský senátor Petr Pakosta. Rádiu Česko řekl:
Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa v květnu zrušil souhlas se stanovením průzkumného území břidlicových plynů právě na Náchodsku a Trutnovsku. Americko-australská firma Basgas má ale v Česku vytipovány ještě tři další lokality. Nacházejí se na severu Moravy, na Hodonínsku nebo v okolí Prahy. Podle odhadů ministerstva průmyslu a obchodu zásoby břidlicového plynu pravděpodobně ale nebudou mít zásadní význam pro pokrytí spotřeby. Potvrdit by to ale musely až průzkumy. Pavel Gebauer z ministerstva průmyslu a obchodu odpovídal ve speciálu Českého rozhlasu na otázku, zda by údaje z průzkumu ministerstvo využilo.
"Ano, užilo. Ta informace je pro nás zajímavá. My máme ze zákona přímo povinnost zpřesňovat údaje o možných nerostných ložiscích v České republice. Jako správní hospodáři bychom měli vědět, co v ČR je a nebo není. Tento výstup by byl zpřesnění naší surovinové politiky."
Prezident České plynárenské unie Oldřich Petržílka si myslí, že průzkum by se mohl uskutečnit.
"Myslím si, že je to něco, co stojí za ověření. Je v tom určitá jízlivost přírody, protože nadělila, jak nadělila. Někam dala ložiska plynu, ona souvisí s tou geologií, a ta geologie souvisí s tím, co je nahoře a tam jsou národní parky. To je spolu propojeno a bohužel to u nás takhle funguje. Funguje to podle mého názoru takto i v Polsku, které v tom vidí samozřejmě obrovský potenciál. Toho zemního plynu tam skutečně může být mnoho, ale je k tomu potřeba udělat několik prvních vrtů, ověřit technologie, ověřit vydatnost vrtů a tak dále."
Tuzemské zásoby zemního plynu, který je získáván konvenční metodou, pokrývají pouze jedno až dvě procenta české spotřeby. Česká plynárenská unie odhaduje, že by těžba z břidlicového plynu pokryla asi pět procent spotřeby.
"Kdyby se to u nás vyzkoušelo, je naděje, že určité množství bychom mohli mít jakoby vlastního plynu k tomu jednomu procentu, které těžíme v České republice. Kdybych chtěl být hodně velký optimista a všechno to fungovalo, mohli bychom se dostat někam na pět procent roční spotřeby. Není to něco, co by zásadním způsobem zachraňovalo Českou republiku, je to ale zcela jistě zdroj, který stojí za úvahu a za vyzkoušení."
"Myslím si, že jestli to je do desíti procent nebo pár procent, tak jde o miliardy korun. Ty se buďto budou platit Rusům, nebo někomu, odkud to budeme dovážet, nebo se budou platit u nás. Čili je to otázka ekonomická."
Průzkum břidličného plynu může dělat každá společnost, která má příslušné nástroje na těžbu. Jednou z nich je britská Hutton Energy. Ta vyzvala českou vládu, aby v otázce průzkumu břidlicového plynu činila informované a racionální rozhodnutí. V prohlášení uvedla, že na Českou republiku by těžba mohla mít zásadní transformativní dopad a pomohla by i novými pracovními místy. U břidličného plynu existuje několik způsobů těžby. Při takzvaném hydraulickém štěpení provedou těžaři až několik kilometrů hluboký vrt, do kterého se pod tlakem vhání voda s pískem a chemickými přísadami. Jak už jsme ale zmínili, proti průzkumu zahraničních firem před těžbou se zvedla vlna protestů v několika českých krajích. Obávají se znečištění vody, hlučnosti nebo znečištění přírody. Zde jsou ohlasy některých českých občanů...
"Tady se nemyslí vůbec na budoucnost."
"Sluneční elektrárny někdo na poli po nás uklidí, ale toto nikdo do pořádku už nedá."
"My nevíme, jestli ty kontrolní vrty půjdou do hloubky dvou a půl kilometru nebo půjdou do hloubky čtyř kilometrů. Musím říci, že budou v lokalitách, kde je zaprvé jediný zdroj pitné vody, za druhé máme v Náchodě minerální vodu Idu, která je elementárně nejlepší v České republice a my se obáváme, že tím průzkumem bychom o ní přišli. Třetí věc je, že jak budete těžit břidlice, tak zavíráme vodní kohout a VAK Náchod přichází zhruba o 750 tisíc kubíků vody, což je v tržbách pět milionů. To jsou tři zásadní věci. Když to celé shrneme, tak poslední, promiňte, je prostě názor lidí. Názor lidí, kteří si to nepřejí."
Zatím ale v tomto směru nemá Evropa dostatek zkušeností. Podle ministerstva životního prostředí není na těžbu česká legislativa připravena. Co by ale mělo ministerstvo v tomto ohledu dělat, říká Juraj Franců.
Průzkum plynu odmítají občané i náchodský senátor Petr Pakosta, který dodává:
"Podle mého názoru není třeba dělat průzkum, protože my už tady máme za drahé peníze z minulosti velmi podrobně probádané území České republiky. My dnes podle geologů dokážeme s velkou přesností určit, kolik tam toho zemního plynu potenciálně může být."
