Břidlici z Budišova najdete na Národním divadle. Štípač musel za směnu udělat 400 tašek
Budišov nad Budišovkou leží v krajině břidlice. Najdete tu naučné břidlicové stezky, i muzeum. Ta nejkvalitnější břidlice je nejtmavší, těžila se ve velkých hloubkách. Co je břidlice z geologického hlediska?
"Na tomto území se dříve nacházelo mělké moře, do něhož přinášely řeky různé naplaveniny, zbytky rostlin, živočichů, různé jíly, písky a ty se postupně usazovaly na dně moře, takže břidlice je vlastně taková prvohorní zkamenělina. Poté moře ustoupilo a vytvořilo se pohoří Jeseníků," vysvětluje průvodkyně Miluška Ščurková.
Za osm hodin 400 kusů tašek
Budišov byl dřív malá hornická osada, která vznikla ve 13. století na pomezí Moravy a Slezska. Pojmenování Budišov možná vzniklo od názvu Búdy, protože v búdách tu bydleli horníci.
"Břidlice byla velice kvalitní. Používala se například na pokrytí Národního divadla nebo chrámu sv. Víta. Rycí jehlou se vyryl tvar té střešní tašky a štípacími nůžkami se ta krytina vyštípala. A ten jeden štípač musel za osmi hodinovoou pracovní dobu vyštípat asi 400 kusů těch tašek. Do každé tašky se musel děrovacím kladivem udělat dírky a břidlice se přibila na střechu železnými hřebíky. Ty ale brzy rezivěly, tak se začaly používat hřebíky měděné."
Je tady v okolí ještě hodně břidlicových střech?
"Hodně ne. Břidlice je tady na muzeu, na našem kostele a na radnici. Tam je ale španělská břidlice, protože když se radnice rekonstruovala, tak už se tady naše břidlice netěžila. My třeba máme garáž a malou šopku, kde stále máme břidlicovou střechu. Takže na takových starých budovách, na stodolách možná lidi ty břidlicové krytiny mají."
Z břidlice se kromě střešních krytin vyráběly například tabulky pro děti do škol, brousky na nože, popelníky nebo hodiny.
Od kladívek po pneumatická kladiva
"Břidlice se těžila poměrně primitivním způsobem. V dřívějších dobách ručně, používala se kladívka, krumpáče, a dláta, kdy se břidlice postupně odsekávala. Ta práce byla velice těžká. Postupem času začali používat lepší nástroje - vrtáky. Navrtali do skály otvor, naplnili ho výbušninou a odpálili. Posléze začali používat pneumatická kladiva, aby měli práci usnadněnou. Protože se břidlice odlamovaly velké kusy, tak se musela ještě sekat na menší díly, aby mohla být vyvezena důlními vozíky na povrch. Potom se ještě máčela v kádích s vodou, protože se lépe opracovávala. Z břidlice se vyráběla především pokrývačská krytina na střechy."
Muzeum břidlice sídlí v budově bývalého vodního mlýna a pochází z poloviny 18. století, z období baroka a řadí se k nejstarším budovám v Budišově. Když vejdete dovnitř, skoro se leknete, protože za stolem tu sedí pan Říhák.
"Tato místnost je věnovaná panu Janu Říhákovi, kterého tu vidíte sedět v houpacím křesle jako šťastného, spokojeného muže, protože to byl bohatý podnikatel. Vlastnil několik dolů tady v okolí, například v Zálužné, v Mokřinkách. Pan Říhák také vlastnil mlýn na břidlicovou moučku, ze které se vyráběly gramofonové desky. Přidávala se do nich pryskyřice z asijského červa rodu šelak, proto se jim také říká šelakové desky. Můžete porovnat váhu břidlicové a vinylové desky. Samozřejmě po válce a po únoru 1948, mu byly všechny doly zestátněny, vyvlastněny, a pan Říhák se stal obyčejným úředníkem. Pracoval v dolu Lhotka u Vítkova. Prodělal tři infarkty a zemřel na psacím stole, když psal přednášku pro vysokou školu. Jeho knihy a jeho dílo se využívá i v současnosti. Využívají to studenti při studiu na hornictví."
Horníci utekli, pod vodou zůstalo nářadí
Jak dodala Miluška Ščurková, v muzeu najdete ukázky břidlic z okolních lomů, které jsou dnes už všechny zavřené. V břidlici jsou i různé zkameněliny. Můžete si ji tu zkusit i štípat, abyste měli představu, kolik práce dalo vytvořit už vzpomínaných 400 kusů tašek za směnu. A jsou tu i dva přes sto let staré zrekonstruované vozíky.
"První vozík, ten menší byl vytažen z Černého dolu u Čermné. Důl byl postupně zavážen sutinami, ale uhnízdili se tam netopýři, tak byly zavážky ukončeny, a bývalý důl slouží jako zimoviště netopýrů. Ten větší vozík byl vytažený z dolu u Svobodných Heřmanic. Tento důl byl polohlubinný, kde se těžilo v hloubce asi 60 metrů. Protože se snažili dostat stále hlouběji, tak podzemní voda, která se držela pod břidlicí, postupně vystoupala na povrch, a lom během deseti dnů zalila. Horníci stihli utéct, ale všechno nářadí, vozíky a různé přístroje zůstaly na dně toho lomu. Lom ve Svobodných Heřmanicích je v současné době zaplaven, slouží k rekreaci, dá se tam koupat a také slouží k výcviku potápěčů."
Související
-
-
Moravskoslezský kraj
Kraj, který zbohatnul na uhlí a oceli. Dnes láká na industriální památky a do hor. Rodiště Sigmunda Freuda a Leoše Janáčka.
