Čin burcující národ
Už 43 let uplynulo od chvíle, kdy se tehdy dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach zapálil na Václavském náměstí blízko sochy svatého Václava. 16. ledna 1969 obětoval život, aby národ probudil z letargie, do které postupně upadal po obsazení Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy. I letos si jeho burcující čin připomínají lidé v celé zemi.
"Dnes kolem patnácté hodiny se na Václavském náměstí těžce popálil jednadvacetiletý J. P., student Filozofické fakulty."
Jan Palach o tři dny později kvůli rozsáhlým popáleninám zemřel. Pohřeb 25. ledna se stal celonárodní manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu ulicemi Prahy a obřadu v Karolinu se zúčastnily desetitisíce lidí. Jan Palach se stal jednou ze symbolických postav českých dějin. Učitelkou Jana Palacha na mělnickém gymnáziu byla Jana Machová:
"Čestný, přímý, nenápadný a přece v kolektivu, ve třídě, která ho znala, nepostradatelný. Když se o něčem rozhodovali a zjistili, že tam není, tak někdo vždy řekl: ‚Až přijde Honza, pak se dohodneme.' Tak sečtělého žáka, jako byl Jenda, jsem neměla předtím, ani potom. Navíc se uměl ptát. On se ptal přesně na to, co chtěl vědět."
Na svého rodáka vzpomínali v sobotu lidé také ve Všetatech na Mělnicku. Pietního aktu se tam zúčastnil generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš:
"Ač se může zdát, že je to docela neobvyklý čin Jana Palacha, tak si myslím, že měl ohromný dopad nejen v roce 1969, kdy to bylo takové poslední zburcování veřejnosti v Československu po okupaci v roce 1968. Největší dopad měl myslím v roce 1989, kdy v Praze Palachovým týdnem začaly události, které vedly až k pádu totalitního režimu. Možná spousta lidi až v Praze v tom roce 1989 si uvědomilo dosah Palachova činu, že sebeobětování vlastního života je asi to nejcennější, co člověk může na oltář společných zájmů dát."
"Palach neprotestoval proti okupaci, Palach protestoval proti tomu, že společnost začala dělat mravní kompromisy. A chtěl nám svou obětí vrátit důstojnost. Myslím, že to udělal pro lidi, kteří pochopili jeho oběť a odpověděli na ni svým vlastním životem."
Také Tomáš Halík je přesvědčen, že Jan Palach svým činem nezměnil chod dějin bezprostředně, ale až následně:
"To dvacáté výročí jeho smrti probudilo v mladé generaci o dvacet let později ohromný potenciál vzdoru, který potom vedl v oněm událostem roku 1989. Ta Palachova smrt jako to biblické semeno, které když odumře samo o sobě, přinese mnohý užitek, přineslo i ten praktický užitek, ale především přineslo ten velký užitek morální."
"Stavění pomníků nepřispěje k tomu, aby se víc těm činům rozumělo respektive aby se na ty lidi více vzpomínalo. Já si myslím, že je třeba více vysvětlovat a vzdělávat, té době se věnovat v celých konotacích. Čin Jana Palacha nebyl pouze protestem proti sovětské okupaci. On byl pokusem o probuzení celého českého a slovenského národa z určité letargie. A byl samozřejmě také vůbec protestem proti totalitní moci, která tady vládla."
Vedle pietních aktů je památce Jana Palacha věnován také unikátní multimediální projekt. Na webové adrese www.janpalach.cz nabízí desítky nepříliš známých Palachových fotografií z dětství, audiozáznamy reakcí na jeho hrdinský čin, či příběhy Palachových následovníků. "Představili jsme jeho příběh tak, že nekončí smrtí, ale že pokračuje v ohromném odkazu dál,"řekl jeden z autorů projektu, historik Petr Blažek. Na internetových stránkách najdou zájemci i záznam projevu Jaroslava Seiferta, který básník pronesl ke studentům čtyři dny po Palachově smrti. Uctít Palachovu památku se chystá i společnost HBO, pro kterou polská režisérka Agnieszka Holland natočí trojdílný hraný film.
