Zemřel spisovatel Josef Škvorecký

Česká literatura v krátké době ztrácí dalšího velkého spisovatele. Po Jiřím Grušovi, Ivanu Martinu Jirousovi a Václavu Havlovi je to Josef Škvorecký. Autor slavných Zbabělců zemřel toto úterý v kanadském Torontu. Bylo mu 87 let.

Josef Škvorecký, foto: isifa / Lidové noviny / Tomáš Krist

"Ráno, byla neděle 6. května, jsem šel za klukama do magacínu pro automat. Bylo k osmé, venku bylo pršlavé počasí a mlha. S revolucí to bylo vážné. Lidi v turistických šatech a rádiovkama na hlavách se trousili směrem k pivováru. Zbraně neměli, aspoň jsem je neviděl, ale na rádiovkách měli našitý trikolóry a na zadnicích si nesli chlebníky."

I jen pár vět z románu Zbabělci ukazuje, čím Josef Škvorecký v roce 1958 představitele tehdejšího režimu tak popudil. Jeho hrdina a alter ego, jazzman Danny Smiřický, totiž kašlal na oficiózní oslavování vítězů 2. světové války a ukazoval obyvatele svého rodného Náchoda takové, jací opravdu byli: často zbabělí, opatrničtí, mstiví a nepřející. Škvorecký Zbabělce napsal už v roce 1949, na své vydání si ale museli počkat dalších deset let. A i pak způsobili poprask, oficiální kritika je ztrhala. Román označila za políček živým i mrtvým a autora za prašivé kotě.

"V popředí stály otázky spojené především s příchodem osvobozenecké Rudé armády, kterou vypravěč v textu nazývá Rusáci nebo Mongolci. Což není v rovině toho románu nic pejorativního, ale tehdejší moc přirozeně takováto pojmenování četla nerada,"

vysvětluje editor Škvoreckého děl Michal Špirit, který v roce 2009 připravil k vydání původní, rukopisnou verzi Zbabělců.

"Je to první Škvoreckého větší románové dílo, které mu otevřelo dveře do světa literatury, současně je jím ale tak trochu pronásledován. Co do postavení v české literatuře je to próza, která svým jazykovým ztvárněním a volbou tématu, jímž je lidský subjekt v sevření dějin, který nevnímá ani tak tyto velké dějiny, jako spíše každodenní obyčejné starosti, je to zásah do struktury české literatury naprosto zásadní."

Zbabělci ale Škvoreckého proslavili a v 60. letech patřil v Československu k nejčtenějším spisovatelům. V krátké době tu vyšly mimo jiné Legenda Emöke, Konec nylonového věku, Hořkej svět nebo Lvíče. Krátce po srpnové okupaci ale se svou ženou Zdenou Salivarovou odešel do exilu. Usadili se v kanadském Torontu, kde jako znalec anglo-americké literatury a překladatel brzy našel uplatnění. A v r. 1971 tu manželé Škvorečtí založili nejvýznamnější exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers. Podrobnosti v telefonátu z USA uvádí jejich blízký přítel, spisovatel a publicista Ota Ulč:

Josef Škvorecký s Otou Ulčem

"Josef brzo dostal místo na univerzitě v Mississauga, kousek od Toronta. Tam s ním zacházeli slušně, že by ale byl rád profesorem, to se říct nedá. Jemu to nesedělo, to nebyl jeho temperament. On byl člověk zdrženlivý, který se nechtěl ukazovat. A když začalo nakladatelství, Zdena se do toho samozřejmě chtěla pustit, Josef ale váhal a nechtělo se mu. Byl takový ustaraný. Taky ty představy o nakladatelství! Že tam snad žijí v mramorovém paláci, a přitom to byl podnik na cezený nudli! Další knížka mohla vyjít jedině proto, že ta předchozí se prodala. Nikdy tedy nestrádali, to je pravda, že by se ale váleli v penězích, to nikdy nebyl jejich případ. A to taky nebyla jejich ambice. Zdena obětovala svou literární činnost a svůj talent nakladatelství! Tam dělala od rána do večera."

Za necelých dvacet let ale v Sixty-Eight Publishers vyšlo celkem 224 knih, které v totalitním Československu nemohly vyjít. Byl mezi nimi například Škvoreckého Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl nebo Příběh inženýra lidských duší. Vycházely tu ale i knihy Milana Kundery, Karla Pecky, Václava Černého, Pavla Kohouta, Ivana Klímy, Ludvíka Vaculíka a mnoha dalších zakázaných spisovatelů. Publicista Karel Hvížďala v nedávném zamyšlení k 40. výročí vzniku Sixty-Eight Publishers citoval v Českém rozhlase Milana Kunderu:

"V květnu 1989 napsal Milan Kundera manželům Škvoreckým toto: Zdeničko a Pepíčku, nikdo neudělal za posledních dvacet let pro českou zemi víc, než vy dva. Řeknu to ještě jednou, aby nikdo nemohl říci, že mne špatně slyšel. Nikdo, nikdo jiný neudělal za posledních dvacet let víc, než vy dva."

Manželé Škvorečtí se do Československa znovu podívali až po listopadu 1989. V r. 1990 jim prezident Václav Havel udělil Řád Bílého lva. Josef Škvorecký dostal v roce 1999 státní cenu za literaturu a v roce 2004 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. Tehdy se také v Náchodě zúčastnil konference o svém životě a díle.

"Mně se tady vždycky hrozně líbilo, i když jako študent jsem samozřejmě toužil dostat se do světa, jako každý tehdy. Jenže tehdy ten svět byl pro nás zavřený. Takže mně tady ty věci připomínají strašně moc..."