Mirek Smíšek naučil tisíce dětí na Novém Zélandě dělat keramiku

Kdo by neznal velkofilm Pán prstenů? Byl natočen podle stejnojmenné fantastické ságy Johna Tolkiena a první díl trilogie měl premiéru v r. 2001. Šlo o jeden z komerčně nejúspěšnějších amerických filmů, získal ale i čtyři Oscary. Točil se přitom na Novém Zélandě, a pokud v něm hobit Frodo Pytlík bere do ruky keramický pohár, talíř, džbán nebo mísu, je jejich autorem český keramik Mirek Smíšek. Jen pro tento film jich vytvořil na sedm set. V Česku ho přitom k této kariéře původně nic nevedlo. Za války se jako student gymnázia účastnil odboje, byl zatčen a za pokus o útěk do Anglie skončil v pracovním táboře v Rakousku. Do Československa se vrátil až po osvobození v r. 1945. Dlouho tu ale nepobyl, už v roce 1948 emigroval do Austrálie a začal se tu věnovat keramice. V r. 1951 se usadil na Novém Zélandě, založil tu několik keramických dílen a postupně se vypracoval na špičkového uměleckého keramika. Za svou uměleckou činnost získal i řadu ocenění. Jeho díla jsou ve sbírkách na Novém Zélandu i v Austrálii, ve Velké Británii, Spojených státech, v Kanadě i v Japonsku. Za propagaci České republiky ve světě získal Mirek Smíšek letošní cenu ministra zahraničních věcí Gratias agit.

Jaká vlastně byla tehdy v Austrálii situace? Jak se vám tam podařilo uplatnit jako keramik?

"Je důležité, když přiletíš do nové vlasti, seznámit se s tím, jaká je tam kultura. A viděl jsem, že v Austrálie je kultura velmi mladá. A jak to všechno začalo? Začal jsem pracovat s australskými umělci v keramice. To bylo pro mne velmi důležité, protože jsem si už jako mladý kluk v Československu velmi rád hrál s jílem nebo hlínou."

Vy jste to měli v rodině?

"Ne, já jsem tam byl první."

Myslím práci s keramikou. Jak jste se s ní tady seznámil?

"To je zajímavé, to přišlo ke mně. Samozřejmě jsem si to okamžitě zamiloval. A potom se tvorba a umění stalo velmi důležité v mém životě. Taky jsem si myslel, že tvorba je pro nás všechny důležitá. Protože tvorba je velmi pozitivní síla v životě lidí. To znamená, když to děláš a děláš to s jinými lidmi, začne být ta sociální struktura při tvorbě velmi důležitá. A čím víc lidí bude mít tvůrčí síly, všichni lidé dostanou od života velké bohatství."

Jak dalece Austrálie ovlivnila vaši tvorbu? Ta původní australská kultura?

Foto: DayOut New Zealand

"Tam je velká kultura Aboridžinů. Jejich kultura je starší než v Evropě, protože v Austrálii žili 50 tisíc let. A měli úžasný kontakt s přírodou. S přírodou, kde žili. A uznali, jak je to důležité. Rozhodli se, že příroda bude to nejdůležitější v jejich životě. Já jsem studoval kulturu Aboridžinů."

Žil jste přímo mezi nimi?

"Pouze chvilku, ale bylo to pro mne tak důležité, že jsem to rád přijal do svého systému. Nechtěl jsem ale nic kopírovat, protože to je jejich kultura. A když je to jejich kultura, tak k tomu mám velký respekt."

Byla vůbec v Austrálii před vaším příchodem umělecká keramika?

"Jen málo. Byl tam jeden velmi známý keramik Boyd, ten začal s keramikou v Sydney. Později tam přibylo mnoho keramiků. Všechno rostlo, bylo to větší a větší. Já jsem začal studovat keramiku v Sydney, na Technical School. Pak jsem pracoval v Diana Pottery, ještě s jedním Čechem. Co bylo pro nás, mého přítele a mne, důležité: požádali mne, abych udělal džbánek, který v sobě měl hrací strojek, hrál Waltzing Matylda. To byla pro australskou kulturu velmi důležitá píseň. To je zajímavé, že dva Češi udělali džbánek pro tuto kulturní část jejich života. Já jsem ten džbánek vytvaroval a můj přítel na něm udělal plastiku swag mana, chlapa, který se courá po zemi. A když jsi to zvedla, tak to hrálo Waltzing Matylda. To bylo velmi důležité pro kulturu v Austrálii."

Tady v Česku dělá hodně lidí amatérsky keramiku. Mají ji jako koníčka, ta práce je velmi těší. Je podobná situace taky v Austrálii?

Mirek Smíšek na předávání letošní ceny Gratias agit

"Ano, všude. I na Novém Zélandu, kde žiji. Já hodně učím, hlavně děti. To jsem dělal padesát roků. Já pracuji blízko ostrova Kapiti, to je pro mne velká inspirace. A dělám všechno, co se můžou naučit i děti. Přijdou do mého studia, já jim dám trošku hlíny a řeknu jim, jak tu hlínu používat. A pak dělají samy, co si myslí. Je důležité, aby používaly vlastní tvořivost. Já jsem jim dával pouze technickou pomoc. Před třemi měsíci jsem tam měl Čechy i Slováky, asi dvacet dětí. Všechno samy dělaly."

Kde všude jsou vaše keramická díla?

"Skoro všude. I anglická královna má velkou mísu, prezident Havel dostal velkou mísu od novozélandské vlády."

Jsou tam nějaké sbírky, jako je třeba tady Uměleckoprůmyslové muzeum, které sbírá keramiku? Je na Novém Zélandě podobná instituce?

"Já nemám nic společného s průmyslovou keramikou."

Ne, to je muzeum, které naopak sbírá umělecká díla, je to vlastně umělecká sbírka.

"Proč používáš slovo průmyslová?"

Tak se to muzeum jmenuje - Uměleckoprůmyslové.

"Ne u mne!"

Já vím. Já to srovnávám s tím, co je v Praze. Nejkrásnější sbírky uměleckého řemesla jsou v Praze v Uměleckoprůmyslovém muzeu.

"To je velmi zajímavé! A to je taky dobré. Samozřejmě je důležité, abychom měli sbírky, jak se vyvíjí umění. Protože potřebuješ dělat něco jako průřez. A z toho všechno roste, z jednoho do druhého. A je důležité, aby hlavně mladí lidé ve škole měli možnost naučit se tvořit."

Jak slyším, stále tvoříte?

"Ano, já ještě učím a samozřejmě pracuji. Je mi osmdesát šest let a nikdy nepřestanu."

To je ale fyzicky náročná práce!

"To je dobré! Fyzická práce ti pomůže zůstat mladý."

Odhadnete, kolik lidí jste naučil dělat keramiku?

"To není možné spočítat. Tisíce."