Slovensko nakonec euroval schválilo
Páteční pražská schůzka předsedů vlád visegrádské skupiny se bude muset obejít bez slovenské premiérky Ivety Radičové. Ta nepřijede kvůli složité vnitropolitické situaci. Její vláda totiž padla poté, co nedokázala na domácí půdě prosadit rozšířené pravomoci pro Evropský fond finanční stability - takzvaný euroval. Po úterním neúspěchu se k němu Slovensko přihlásilo až ve čtvrtek, kdy jeho schválení podpořila strana i SMER předsedy Roberta Fica.
"Jestliže Slovensko podpoří ten takzvaný euroval, tak nevyřeší nic, nepomůže Řecku a nakonec uškodí sobě a i Evropě."
Druhé čtvrteční hlasování už dopadlo pro euroval pozitivně, ovšem za cenu předčasných voleb a pádu vlády. Předseda Svobody a solidarity Richard Sulík poté prohlásil, že kvůli opakovanému hlasování zvažuje stížnost k Ústavnímu soudu. Politolog Samuel Abrahám Českému rozhlasu zdůraznil, že nepřicházelo v úvahu, aby návrh podruhé neprošel.
Pro podpoření eurovalu se nakonec vyslovilo 80 procent slovenských poslanců. Co se týče veřejnosti, průzkumy veřejného mínění ukazují opatrný souhlas. Více už Zdeněk Kudrna z Institutu pro výzkum evropské integrace ve Vídni.
"Ty průzkumy na Slovensku se trošku liší podle toho, jak byla přesně formulována ta otázka. Ukazuje se nicméně, že zhruba 40 procent respondentů podporuje ten návrh, 35 procent ho rozporuje a zbývajících 25 procent nemá přesný názor. To neznamená nějakou zásadní absenci veřejné podpory, ale přeci jen se jedná o značně složitý technický návrh, který není běžnou součástí politické debaty."
"Já jsem od samého začátku předpokládal, že to Slovensko schválí. Že otázka eurovalu pouze poslouží jako nástroj k vnitropolitické situaci. Zdá se, že jsem se nemýlil, byť jsem nevěřil, že to povede k předčasným volbám."
Podle politologa Petra Robejška celé slovenské hlasování o eurovalu ukázalo, jak je Evropská unie soudržná.
"To je skutečně výpověď o tom, jakou kvalitu má Evropská unie a eurozóna jako spolek. Když se ptáme po tom, co vlastně chtěla být EU a eurozóna - a sice spolek nové kvality, kde neplatí velcí a malí, nýbrž všichni mají stejný hlas - tak se teď ukazuje, že se vracíme do těch klasických struktur evropské politiky, kde velcí vládnou a malí mají držet pusu a krok, a když to náhodou neudělají, tak se vždycky najde nějaká cesta, jak jejich zájem a jejich hlas přeskočit. Přesto, že ten jejich hlas může zrovna znamenat pravdu správný příspěvek."
