Varnsdorf: v romské ubytovně provozuje město i nízkoprahový klub pro děti

I v dnešním vysílání pokračuje cyklus reportáží a rozhovorů, který věnujeme napjaté situaci v severních Čechách. K největším protiromským demonstracím dosud docházelo ve Varnsdorfu. Tamní romské ubytovny se staly doslova pojmem. Minulý týden jsme s mikrofonem jednu z nich navštívili a zeptali se jejích obyvatel i správce, jak vlastně fungují a co je podle nich zdrojem současných problémů ve městě:

Ubytovna T.G. Masaryka je nízký panelový dům v poměrně velké zahradě. Okolní zástavbu přitom tvoří pečlivě udržované vilky a menší domy se zahrádkami. Ubytovna vedle nich vyhlíží zanedbaně, kromě přeplněných popelnic tu ale není nepořádek. Kolem posedávají skupinky Romů, teenageři i maminky s malými dětmi. Televizní štáb se tu připravuje k natáčení. S námi se dává do řeči asi padesátiletý Rom Anton Godla:

"Jak žijeme? Normálně, jako ostatní lidi tu žijeme."

Jak dlouho tu bydlíte?

"Deset let."

Máte tu celou rodinu?

"Mám tady tři kluky i vnoučata. Žijeme ale ze sociálních dávek."

Práce tady není?

"Práce pro nás neexistuje. Když vidí cikána, tak není práce. Jedině ta třicetihodinová, pro město, protože vládní činitelé to dali příkazem. Abysme mohli dostat tu hmotnou nouzi, tak si musíme odpracovat třicet hodin. Jináč splňujeme veškerý zákony, co jsou, jak pro bílý, tak pro nás to platí."

Takže budete chodit na těch dvacet hodin týdně?

"Musíme. Když není práce, tak musíme aspoň takhle, abysme mohli dostat nějakou korunu. Z čeho bysme žili?"

Chodí děti od vás z ubytovny do školy?

"Chodí, jak se patří. A paní učitelky, jak jsou demonstrace, tak se tam taky postaví. Jak to je možný? Však my se taky bojíme o svoje děti! Dneska to je už katastrofální. Řvali na nás, aby se šlo do práce. A do plynu!"

/další Rom, nechtěl se představit/ "Podívejte se, já vám řeknu, že já už tady jsem čtyřicet let. Nebo padesát let tady žiju. Já jsem se tady narodil. A v životě na mne naši lidi neřvali! Nebo já na ně. My jdeme do hospody, tam si sedneme, když máme na to pivečko, na jedno nebo dvě..."

Ilustrační foto

Nikdo vás nevyhazuje z hospody?

"Ne. My si sedneme spolu a nemáme žádnej problém. Ale co se stalo tady v Rumburku nebo v Novém Boru, a tady nějakej malej kluk, a oni to hodili na nás všechny. Ale tady ta ubytovna nikomu ještě neublížila. Nikomu."

Jak se chováte během demonstrací? Jste zavření doma?

"Ano, to musíme. Tady přijede garda a oni nám řeknou, kdy máme jít dovnitř a kdy nemáme. Když se něco stane, tak nám řeknou: běžte si do baráku a nedělejte problémy. My zalezeme do baráku a sedíme tam."

Jsou tu taky během týdne těžkooděnci, nebo tu jsou jenom o víkendech, když jsou demonstrace?

"Jsou tu furt. Když se tu něco stane, tak během ani ne minuty jsou tady. Jsou dobrý. Můžu říct, že jsou nejlepší, co nás tady chrání."

Ubytovna TGM patří městu a spravuje ji tu vedoucí Centra sociálních služeb Karel Jiřišta. Zlobí se na média, jak dosud o romských ubytovnách informovala:

"Ubytovna prostě není jen ubytovna. Je to Centrum sociálních služeb, které poskytuje čtyři služby. Tři jsou sociální a jedna je ubytovací."

Jaké sociální služby tady poskytujete?

"Máme tady noclehárnu, nízkoprahové zařízení a máme tu terénní program."

Pro kolik lidí tu zhruba vaše služby fungují nebo kolik máte klientů?

Foto: Centrum sociálních služeb Město Varnsdorf

"V současné době je kapacita noclehárny pět lůžek, nízkoprah má aktuální kapacitu třicet míst a máme tu šest terénních pracovníků. A od toho se odvíjí kapacita."

Jak funguje ten nízkoprahový klub?

"Funguje v odpoledních hodinách, od 14 do 18. Principem je práce s dětmi."

Kolik jich sem asi chodí?

"Vystřídalo se nám tu během čtyř hodin 55 dětí. Je to od vyučování, pomoci ve škole až po volnočasové aktivity, které by měly směřovat k tomu, aby se těm dětem otevřely oči a bylo jim umožněno to, co rodiny dětem nemohou zajistit. V drtivé většině jsou ty rodiny ze slabých sociálních poměrů."

Foto: Centrum sociálních služeb Město Varnsdorf

Jsou to všechno romské děti?

"Nejsou to všechno romské děti. Chodí sem i náctileté bílé děti. Je to prostě služba otevřená pro všechny, kdo to potřebují."

Kolik tu k nim máte asistentů? Kdo jim pomáhá během odpoledne?

"Máme tu čtyři pracovníky, kteří mají na starost provoz Centra."

Kolik na ně můžete vynaložit peněz?

"To se odvíjí od příspěvku zřizovatele, což je město, od ministerstva práce a sociálních věcí a od úřadu vlády, který podporuje terénní program. Za letošní rok jsme dostali příspěvek 600 tisíc korun od zřizovatele, 790 tisíc jsme dostali od MPSV a 340 tisíc od úřadu vlády."

Stačí vám to na to, co děláte?

"Nestačí. Potřebovali bychom víc."

Poslední díl našeho cyklu o příčinách napjaté situace ve Varnsdorfu se bude věnovat možnostem vzdělávaní romských dětí. Navštívíme tamní Speciální školu.