Na krajanský festival se do Prahy chystají i Češi z ukrajinského Žitomyru

25. srpna začne v Praze další ročník největší krajanské akce v Česku - krajanského festivalu. Přijedou na něj soubory českých krajanů z Evropy i ze zámoří a po čtyři dny diváci uvidí, jak si krajané i po téměř dvou staletích uchovali své tradice a kulturu. Do Prahy pravidelně přijíždí i soubor z ukrajinského Žitomyru a ani letošní ročník nebude výjimkou.

Ema Snidevyč

Potvrzuje to jeho vedoucí Ema Snidevyč:

"V našem souboru, když festival připravovala Věra Doušová, jsme mluvili o tom, jak sem dostat ty starší lidi. Moc si to přáli, ale nemají možnost sami přijet, protože jejich příbuzní už zemřeli, a taky to stojí hodně peněz. Tihle lidé se na to těší celý rok. Chodí na zkoušky, jsou moc hodní, odevzdají včas všechny doklady, protože se musí připravit víza a tak dále. Takže se připravují."

Vy jste na festivalu byli už od samého začátku. Máte pocit, že se to nějak odrazilo na úrovni vašeho souboru? Je to pro vás motivace?

"Ano, je to motivace. My jsme zaplatili choreografa, lidi na to dali peníze, aby nás naučil nejen zpívat, ale trošku se přitom taky pohybovat. A to byla iniciativa samotných členů souboru, protože oni vidí, jaká je úroveň souborů, které sem přijíždějí. Tak se snaží se tomu přiblížit. U nás ve městě je největší národnostní menšina polská. A ti mají placené vedoucí i choreografa, s nimi se srovnávat nemůžeme. My se ale snažíme. Jsme amatéři, říkáme, že neumíme dobře zpívat, ale děláme to srdcem."

Jak si opatřujete kroje?

"Každý má svůj kroj. Pomohla nám je obstarat česká vláda. A každý člen má svůj kroj doma. Byl ušitý přímo pro něj a my je opravdu chráníme."

Dochovaly se nějaké kroje po vašich babičkách? Měly je vůbec?

"Měly, ale jen na fotografiích. Spíš se nám dochovaly čepičky a různé límečky pro miminka. Zachránilo se oblečení pro miminka, ale pro babičky ne. Bohužel byla válka..."

Kolik členů má dnes váš soubor a jak jsou zhruba staří?

"Na krajanský festival přijede dvacet lidí. Soubor by ale chtěl, aby jich bylo víc. Lidi si už pořídili soukromě kroje. Sami, to je jejich iniciativa. Chodí na zkoušky, já ale nemůžu vyhodit staré členy souboru a vzít nové. Oni se snaží a zájem o náš soubor je. Většinou to je ale tak, že když člověk jde do důchodu, tak má víc času a stává se členem toho souboru."

Krajanský spolek Volyňských Čechů ze Žitomyru

Znamená to, že tam mladé a děti ještě nemáte?

"Máme. Máme děti i mládež, je v tom ale už takový merkantilní zájem. Je tam mladý pár, hezcí mladí lidé, už druhý rok. Přijedou taky na festival. Jsou to muzikanti, mají český původ a taky si myslí, že se tak dostanou do Čech. Přejou si jet na kurzy češtiny. Už to je ale trochu merkantilní. Ti staří lidé nic nechtějí. Je baví jenom ta čeština. Oni to berou tak, že se sem nikdy nedostanou. U nás je pan Sláma, který napsal takovou krásnou píseň: Takový osud máme, že už se domů víc nevrátíme, protože naše země je tam i tady. - Rádi sem přijedeme, ale jsme taky rádi, že se můžeme vrátit."