Skloňování
Rodilému Čechovi nedělá většinou potíže užít při komunikaci náležitý slovesný tvar nebo správně vyskloňovaný tvar podstatného či přídavného jména nebo zájmena.
Z hodin češtiny určitě někomu utkvěly v paměti různé výjimky a zvláštnosti ve skloňování, které byly často předmětem zkoušení. Např. tvary vztažného zájmena jenž, jež, jež se mnoho školáků pro jistotu naučilo zpaměti (a po odevzdání poslední školní práce je zase spokojeně zapomněli). Zato často skloňované slovo práce se tváří jako obyčejné podstatné jméno, ale na jeho tvarech si už mnozí vylámali zuby. Při rozhodování, zda napsat v pracechči v pracích, se musíme vrátit ke starým známým vzorům a podle vzoru růže si slovo práce vyskloňovat. Podobný rozruch způsobily i křesty, resp. křty různých knih, cédéček apod., které zaplavily média na konci 90. let.
V uvedených příkladech stačí nahlédnout do slovníku či mluvnice a je jasné, že dotyčný užil nesprávně vyskloňovaný tvar. Pídit se ale po tom, jestli je správně česky ve Žďáře či ve Žďáru může být složitější. Obyvatel Žďáru bude prosazovat první variantu, ale vám z Čech se právě ta „nějak nezdá“. Podobně jsou na tom i výrazy: v dopise – v dopisu, v rozhlase – v rozhlasu, v autobuse – v autobusu a další. Rozkolísaný systém češtiny nám zde dává blahosklonně na vybranou, ale vlastně nám tak ztěžuje rozhodování, jaký tvar je správný a jaký tvar tedy máme užít.
Zmínit musím také zájmeno já, u něhož můžeme vybírat z několika tvarů skoro ve všech pádech. Ve větě Řekl mi, abych přišla lze tak beze změny významu užít i delší tvar mně, tj. Řekl mně, abych přišla. I když se můj jazykový cit vzpírá sebevíc, jsou obě varianty správné. Bohužel v současnosti slýchávám čím dál častěji spíše Poradil mně, Utekl mně apod. místo Poradil mi, Utekl mi. I zde se tedy projevuje stejná tendence jako u rozkolísaného skloňování podstatných jmen, kdy se v jedné funkci prosazuje stejný tvar či koncovka. Systém skloňování se tak postupně zpravidelňuje a zjednodušuje. Prozatím si můžeme vybrat z více možností. Češi z toho sice můžou být maličko nervózní, ale cizinci učící se česky to jistě vítají.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 4. května 2008, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
