Mladý český výtvarník se prosadil v Izraeli i v USA
Mladý fotograf a výtvarník Jan Tichý cestuje mezi Českem, Izraelem a Spojenými státy. Do Izraele odešel z náboženských důvodů, ve Spojených státech zase má lepší příležitost k uměleckému uplatnění. Více uslyšíte v rozhovoru, který s ním na zahájení jeho pražské výstavy natočila naše rozhlasová kolegyně Zuzana Ptáčková:
"Spoustu věcí. Já myslím, že hlavně, jako většina mladých lidí v osmnácti nebo devatenácti letech, jsem koukal, jak vypadnout z domova. A to byla jedna z cest, jak to udělat. Bylo to i pátrání po vlastním židovsvtí a další věci. Když jsem ale odcházel, tak jsem nepředpokládal, že odcházím na dlouho. Jel jsem na několik let a nepředpokládal jsem, že zůstanu. Věci se ale samozřejmě staly jinak."
To předpokládalo naučit se dobře anglicky a hlavně hebrejsky. Bylo to těžké?
"Ne, nebylo to tak těžké. Hebrejština je velmi jednoduchý jazyk. Mimo to, že má jiná písmenka, je gramaticky velmi jednoduchá. A taky v Izraeli umí dobře učit hebrejštinu, protože ji musí naučit polovinu národa. Takže já jsem se naučil hebrejsky poměrně rychle. Byl jsem čtyři roky na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, než jsem se vrátil k fotografii a vystudoval jsem na Jeruzalémské fotografické škole. Pak magisterská studia v Tel Avivu."
Vy jste musel být dokonce v armádě, což pro vás asi nebylo úplně snadné?
"Já jsem byl nabrán do armády, nicméně jsem nesloužil ze zdravotních důvodů, takže já jsem to zase tak těžké neměl. Já jsem určitě nebyl schopen si představit, že bych byl v armádě. Je jedno, jestli v české nebo v izraelské."
Vy jste dnes jedním z velmi uznávaných umělců v Izraeli, a nejen tam. Jak se vám tam vlastně podařilo se etablovat? Co tomu všechno předcházelo, které první práce jste tam představil?
"Já myslím, že díky tomu, že jsem studoval v Izraeli od začátku, bakalářské fotografické studium, tak se to tak pomalu vyvinulo. Myslím, že práce, které získaly pozornost. byly částečně velmi politické, jako například izraelský jaderný reaktor. Ale ve chvíli, kdy jsem dostudoval, tak vlastně první moje práce byly přijaté do sbírek Národního muzea a dalších muzeí v Izraeli."
"Ta práce začala spíš jen jako takový nápad, když jsem je poprvé viděl a pochopil, že je můžu vyfotit. Trvalo ale asi pět let, než jsem nasbíral těch osmdesát fotografií, které podle mne fungovaly dohromady."
Dnes žijete v Chicagu, máte tam svůj ateliér. Co vás přivedlo z Izraele do Chicaga?
"Dostal jsem nabídku vystudovat druhé magisterské studium na Arts Institute of Chicago a po dvou letech studia mi tam nabídli, abych přednášel, takže jsem zůstal."
Chystáte se zpátky, ať už do Čech nebo do Izraele? Co si představujete do budoucna?
"Já si moc nepředstavuju. Já nechám události, aby mne vedly. Teď žijeme v Chicagu a Chicago mi zatím nabízí spoustu zajímavých možností. Takže já zatím nevím, kam dál."
