Posledně jsem hovořil o sportovní žurnalistice, a hned mi přifrčel na stůl sportovní problém, a to přímo rychlostí formule 1. Začalo to situací, kterou nemám zrovna v lásce. V novinách, kde pracuji jako korektor, mě zastaví na schodech sportovní redaktor se slovy:
"Jo, prosímtě, někdo z tvých lidí nám včera opravil formuli 1 s malým písmenem na velké. Udělej si tam pořádek. Hezký den." Připomněl mi tím, že v mladších letech jsem byl naučen psát název tohoto sportovního podniku – jako i ostatních – s velkým písmenem. V profesním životě jsem pak byl přeučen na formuli 1 s malým "f". Proto jsem s názorem sportovního redaktora souhlasil. Tlumočil jsem jeho rozhořčení své kolegyni korektorce, ta ale toužila po velkém písmenu. Tato zkušená češtinářka, jejíchž znalostí si vážím, totiž zastává pověru, že v češtině je systém. Proto chtěla velké písmeno, jako ho mají mistrovství světa či olympiády. Hledala pro to důkazy, kde se dalo. To se jí také nakonec podařilo. Já jsem mezitím navštívil jinou osobu ve firmě, o níž je známo, že pro formuli 1 pracuje. Ta suverénně vypálila, že "Bernie" (jak důvěrně nazývá nejmocnějšího muže F1 Bernieho Ecclestonea) "to píše s velkým". Což se nám vzápětí potvrdilo i na webových stránkách tohoto úspěšného manažera, ale také mistra vtipných výroků, jimiž si utahuje nejen z politiků, států, minorit i veličin, ale i z politické korektnosti. I odebral jsem se za kolegy sportovními redaktory, abych je přesvědčil, že Formuli 1 budeme psát s velkým "F". Stalo se, co jsem čekal. Padlo důvěrně známé trojvětí, na které se zpravidla nedá odpovědět nic moc rozumného:
"Vždycky jsme to psali s malým. Všichni to píšou s malým. Budeme to psát s malým." Jelikož v méně závažných jazykových sporech v redakci zastávám strategii "můžeme-li, splníme rubrice její přání", odešel jsem od kolegů sporťáků s malým písmenem a ještě menším sebevědomím. Kolegyni jsem oznámil, že formuli budeme psát s malým "f" a dostal jsem vynadáno pro změnu od ní. Když později dorazili zbylí korektoři, se změnou jsem je seznámil.
"Ale my ji přece odjakživa píšeme s malým," odpověděli mi udiveně. Když jsem se na druhý den v nemocnici probral z kómatu, řekl jsem si jako už tolikrát:
"Půjdu dělat taxikáře." Ale to by bylo ještě horší než dělat češtináře. Pravidla silničního provozu jsou v Česku závazná asi tak jako ta pravopisná, a navíc si tu každý druhý řidič plete silnice s okruhem formule 1.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
