Co nám říkají přísloví
V dnešním pokračování cyklu Čeština, jak ji neznáte se naše belgická spolupracovnice Michaela Swinkels - Nováková zamýšlí nad celou řadou přísloví a ta česká porovnává s příslovími z celého světa.
Obsahem přísloví je abstraktní moudrost, například „Kdo seje vítr, sklízí bouři" nebo arabské přísloví: „Kdo sází trny, nesklidí růže". A od filozofických k těm konkrétnějším, odpozorovaným ze života: „Co je horší než stařec, začínající nový život", až k velmi přímočarým lidovým: „Bez ženy a tabáku, je smutno v baráku."
Přísloví lze nalézt už ve starověkých literárních památkách, například afghánské přísloví „Starý přítel je jako osedlaný kůň", jsou i v antické kultuře řecké a římské. Známá jsou také bliblická přísloví ze Starého zákona, například „Zchudne, kdo pracuje zahálčivou dlaní, kdežto pilné jejich ruka obohatí".Zajímavé je přísloví různých národů porovnávat. Nepřekvapuje, že mnohá odrážejí stejné zkušenosti, ale jejich vyjádření není vždy identické, například v arabštině „Zkušenost je zrcadlo intelektu". My říkáme „Zkušenost je matka moudrosti". Jindy mají podobně znějící přísloví význam poněkud odlišný, například „Sedí na dvou židlích" u nás znamená nedokázat nebo nechtít si vybrat, v horším (možná i běžnějším) případě snažit se mít výhody obou. V němčině se však používá předložka „zwischen", zatímco v holandštině se sice také nemá „sedět mezi dvěma židlemi" ale ve významu „nezvládnout nic".
Podívejte se na zajímavý obraz Nizozemská přísloví Pietera Brueghela st., malíře ze 16.století. Je na něm velký dům s různými přístavky a kolem něj i v něm se to hemží lidičkami a zvířaty v různých pozicích či interakcích, znázorňujících celkem 118 přísloví. Například nám známé „vodit někoho za nos", „dát kočce zvonek" (v češtině si vystačíme se slovesem vyzvonit), „mít máslo na hlavě", „hlavou proti zdi", ale i taková, která nepoužíváme, například "nechat vejce v hnízdě" (schovat si něco na horší časy). „Jeden stříhá ovce, druhý prasata ..."- tak už to bývá, že nemáme všichni stejné možnosti a nepomůže nám ani rozčilovat se („hodně pokřiku, málo vlny"), ani „zapálit svíčku pro čerta", čili vlísat se do něčí přízně. Nebo o něco zemitější „koňské kobližky nejsou fíky" až k řekněme „rošťáckým"- týkajícím se funkcí lidského těla.Na závěr ještě lidová moudrost z jiného pramene, prý: „Nejdůležitější v životě je být dobře pohřben."
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.