Spojit, nebo rozdělit?
Spojovníku se někdy říká taky rozdělovník. Jeho hlavní funkcí je však spojovat, jak uvádí Tereza Filinová v dnešním příspěvku.
Po bouřlivých listopadových dnech před 20 lety jsme od let následujících očekávali velké změny. Jednou z prvních byla i změna názvu státu, o které se začalo diskutovat v lednu roku 1990. Možná si vzpomenete, že diskuze se dost protáhly. A možná si vzpomenete na to, že příčinou byla pomlčka, ale nakonec vlastně spojovník, v navrhovaném názvu Československá federativní republika.
Spojovník je grafický znak, o něco kratší než pomlčka, který se neodděluje mezerami. O existenci spojovníku možná někdo ani netuší a v textech se tak často zaměňuje s pomlčkou, o čemž svědčí i zmíněná tzv. pomlčková válka, v níž se bojovalo o spojovník. Zatímco hlavní funkcí pomlčky je naznačit pauzu, funkcí spojovníku je v první řadě spojovat výrazy, které tvoří těsný významový celek. Setkáme se s ním např. při psaní adres (ale i internetových stránek). Spojovník bude např. v názvech Praha-Žižkov, Brno-jih. Víceslovné názvy by ale se spojovníkem nebyly příliš srozumitelné, proto se v nich používá pomlčka, která název zpřehlední, tedy např. Praha 10 – Zahradní město.
Asi nejdůvěrněji známe spojovník z ženských příjmení, např. Otýlie Sklenářová-Malá nebo Marie Tomášková-Dytrychová. Podle současného zákona o rodině se v těchto případech spojovník už neužívá, takže si ho spíše všimneme u složených přídavných jmen. Pravda, u nich nás spíše zajímá, jestli máme napsat žlutozelený dohromady nebo žluto-zelený se spojovníkem. Měli bychom tedy rozlišovat, jestli jde o žlutý odstín zelené barvy nebo o dvě samostatné barvy (žlutou a zelenou). Se spojovníkem píšeme přídavná jména jako česko-německý (slovník), labsko-oderská (plavba), kde vyjadřuje vzájemný vztah dvou složek. Bez spojovníku sice tradičně píšeme názvy Československá republika, Českomoravská vrchovina nebo Moravskoslezský kraj, ale podle výše uvedeného pravidla napíšeme česko-moravská hranice nebo česko-slovenské vztahy.
V názvu nově vzniklého státu nakonec spojovník vydržel necelý měsíc. Pak ho vystřídala spojka a, která ještě více zdůraznila tendenci k rozdělení.
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
